Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.
Pro potřeby výuky urbanismu venkovského prostoru byl vypracován postup hodnocení historického jádra venkovského sídla, který si klade za cíl připravit budoucí urbanisty na rozpoznání kulturně historických hodnot v obci a jejich zahrnutí do dalšího zpracování územně plánovací dokumentace.

Techniques for the assessment of a historical centre of a country settlement have been worked out for the needs of instruction of urbanism of rural areas. The techniques are aimed to prepare future urbanists for distinguishing cultural and historical values within settlements and including them into further preparation of the planning documentation.

Publikováno:
Pešková, Z. - Sýkora, J.: Hodnocení historického jádra venkovských sídel pro potřeby výuky. Stavební obzor. 2011, roč. 20, č. 6/2011, s. 187-191. ISSN 1210-4027.

Mapy vznikly za podpory projektu FRVŠ F1a 1355/2008 Variace zadání úloh ze cvičení urbanismu venkovského prostoru.

Text i mapy jsou součástí habiltační práce Zuzany Peškové Proměny české vesnice, Fakulta stavební ČVUT v Praze, 2011.

Výzkum byl realizován v rámci působení autorů na katedře architekrury Fakultě stavební ČVUT v Praze.
Vymezení historického jádra vesnického sídla (kresba J. Sýkora)
Vymezení historického jádra vesnického sídla (kresba J. Sýkora)
Rozbor historického jádra (kresba J. Sýkora)
Rozbor historického jádra (kresba J. Sýkora)
Návrh úpravy historického jádra (kresba J. Sýkora)
Návrh úpravy historického jádra (kresba J. Sýkora)
Teoretická úprava závad v historickém jádru (kresba J. Sýkora)
Teoretická úprava závad v historickém jádru (kresba J. Sýkora)
Úvod

   Stavební zákon[1] ukládá ochranu kulturních a civilizačních hodnot území. Platná prováděcí vyhláška[2] se touto problematikou zabývá zejména v předpisech pro zpracovávání územně analytických podkladů obcí jako podkladu pro rozbor udržitelného rozvoje území. Mezi sledované jevy patří památkové rezervace a zóny včetně ochranných pásem, nemovité národní nebo kulturní památky, případně soubory, včetně ochranných pásem, památky UNESCO včetně ochranných pásem, urbanistické hodnoty, region lidové architektury, historicky významné stavby nebo soubory, architektonicky cenné stavby nebo soubory, významné stavební dominanty, památné stromy včetně ochranného pásma. Vyhláška[3] ale podrobně nestanoví, na jaké fenomény se v území konkrétně zaměřit, a především jak je graficky zaznamenat do mapových podkladů. Proto byl v rámci projektu FRVŠ F1a 1355/2008, který se zabýval právě inovacemi ve výuce urbanismu venkovského prostoru, vytvořen pro studenty praktický postup hodnocení historického jádra venkovského sídla. Tento postup vychází jednak z Principů památkového urbanismu manželů Kučových[4] a jednak z vlastních zkušeností prof. Sýkory a mých. Postup byl úmyslně volen velmi obecně, aby jej bylo možné aplikovat na libovolné sídlo, a zejména na ta sídla, na něž se nevztahuje památková ochrana dle zákona[5] a jeho prováděcích předpisů.

Vymezení historického jádra obce

     Prvním a základním krokem je vymezení historického jádra sídla. V tomto ohledu jde o praktickou aplikaci znalostí historické urbanistické typologie a dalšího vývoje venkovských sídel. Za historické jádro obce lze zjednodušeně považovat zástavbu do konce 19. století.  Neocenitelným pomocníkem jsou historické mapy, především císařské otisky map stabilního katastru, které velmi přesně zachycují stav obce kolem poloviny 19. století. (Historické mapy jsou volně přístupné k prohlížení na internetu: http://oldmaps.geolab.cz nebo webové stránky ČUZK.) Podle nich lze mnohdy snadněji rozpoznat, o jaký urbanistický typologický půdorysný druh jde. Pozdější zásahy do půdorysu obce mohou při pouhém terénním průzkumu méně zkušeného urbanistu zmást. Pro školní potřeby jsme se omezili na to, aby byli studenti schopni rozpoznat vesnici shlukovou, návesní, ulicovou, lánovou, lánovou radiální či smíšené nebo deformované typy. Podrobnější členění[6] by pro školní potřeby vyžadovalo větší odborné znalosti a zkušenosti studentů v tomto oboru.

     Vymezení historického jádra je dokumentováno na samostatném mapovém podkladě. Vhodné měřítko je 1: 5000 s vazbou na mladší zástavbu a rozvoj sídla. Součástí vymezení historického jádra vesnice by neměla být jen „vnitřní" kulisa statků, ale i zachycení historické parcelace, případně dochované části lánového uspořádání středověkých parcel ve známém pořadí statek - zahrada - sad. Vazba na polnosti již bývá mimo intravilán a je dnes většinou zcela zpřetrhána. Některé vesnice mívaly svůj obvod za sady vymezen polními cestami s případným hrazením. Dochované části těchto cest je vhodné zahrnout také do historického jádra obce. Hranice historického jádra je v mapovém podkladě vyznačena silnou červenou linkou, hranice zastavěného území sídla pak tence černě čerchovaně.

    Při terénním průzkumu je důležité uvědomit si, jak historické jádro, či spíše jeho dochované části, působí v rámci celkového panoramatu obce. Z tohoto hlediska jsou ideální dálkové panoramatické snímky. U některých obcí je již původní historické panorama zakryto novou zástavbou či znehodnoceno novými dominantami velkého měřítka, jakými mohou být velkokapacitní výrobní a skladovací haly, nebo i měřítkově a hmotově necitlivé bytové domy. Samozřejmě lze tyto objekty označit jako závady, ale praktický výhled na jejich odstranění je dosti mizivý. Naopak části historického jádra, které jsou v panoramatu sídla stále čitelné, je nutné si dobře uvědomit a při dalším zpracování mapových podkladů brát v úvahu. Jednak by se měly promítnout do rozborové mapy s naznačením ochrany právě těchto kulturně historických hodnot sídla a jednak by na ně měl citlivě reagovat návrh nové zástavby.

Rozborová mapa historického jádra obce

    Po vymezení řešeného území - historického jádra vesnice a zhodnocení celkového panoramatu obce z dálkových pohledů, lze přistoupit ke zpracování rozborové mapy. Vhodné je volit podrobnější měřítko s ohledem na velikost historického jádra tak, aby jednotlivé jevy byly dobře graficky znázornitelné a z mapového podkladu snadno čitelné. Osvědčená měřítka jsou 1: 2500, 1: 2000, 1: 1000, (1: 500).

     Průzkumová a rozborová mapa zachycuje hlavní pozitiva a negativa v území a měla by být vyčerpávajícím podkladem pro zpracování návrhové mapy. Pro potřeby výuky byly stanoveny následující jevy, které měli posluchači v území sledovat. Samozřejmě seznam není vyčerpávající a terénní průzkumy některých vesnic přinesly doplnění základní struktury o místní specifika, což bylo z hlediska pedagogického velmi přínosné.

Sledované jevy:

·         Hranice veřejného prostoru

·         Určení místní dominanty

Objekty vymezující historické jádro:

·         Stávající obytné a obytně smíšené objekty

·         Sakrální stavby a památníky událostí

·         Objekty občanské vybavenosti

·         Památkově chráněné objekty a jejich ochranné pásmo

·         Objekty, které nejsou památkově chráněné, ale nesou znaky regionální lidové architektury

·         Objekty, které nejsou památkově chráněné, ale vhodně dotvářejí prostředí historického jádra obce

·         Objekty v historickém jádru zcela nevhodné, rušící

·         Objekty stavebně devastované, ruiny

Prvky parteru historického jádra obce:

·         Památkově chráněné stromy

·         Vysoká zeleň

·         Nízká zeleň

·         Vodní plochy

·         Neupravené plochy

·         Průjezdná silnice do sousední obce

·         Dopravní závady

     Vnější hranici historického jádra se doporučuje vyznačit čerchovanou silnější černou čarou. Všechny objekty (bez ohledu na jejich stáří), které se nachází ve vymezeném historickém jádru obce, se vyplní světle šedou. Jde zejména o objekty obytné a obytně smíšené. Za obytně smíšené objekty jsou považována i hospodářská příslušenství selských statků, ve kterých není situována žádná větší výroba nebo služby.

 Hranice veřejného prostoru

    Vymezení veřejného prostoru je někdy poměrně problematickou záležitostí. Značí se silnější červenou linkou, která není velmi často uzavřena, protože veřejný prostor pokračuje i mimo stanovené historické jádro. U vesnic shlukových se mnohdy omezuje na jakési rozšíření mezi zástavbou, nebo na kratší náznak uličního prostoru. Zdánlivě jednodušší jsou vesnice návesní. U nich však původní jasně definovaný návesní útvar byl druhotně zastavován drobnější zástavbou. Často se pak stává, že přímo na místě se původní náves rozpadá na menší podprostory, nebo působí jako ulice. V mapě se pak silnější červenou linkou značí původní návesní prostor a čárkovanou linkou dílčí podprostory, na které se pozdějším vývojem rozpadl. U ulicových a lánových vesnic bývá veřejný prostor liniový.

Místní dominanta

    Místní dominanta je značena dvojicí černých soustředných kružnic. Většinou jí představuje věž kostela, může jít i o zvonici, kapličku, vzrostlý solitérní strom či občanskou stavbu - zejména budovu školy. Některé prostory mohou mít dominant i více, v jiných se naopak nemusí žádná objevit.

Sakrální stavby a památníky událostí

     Kromě sakrálních staveb (kostely, kaple, fary) se velmi často ve veřejném prostoru objevují nejrůznější památníky událostí (památních padlých během 1. a 2. světové války, upálení Mistra Jana Husa, apod.). Označují se fialovou plochou, prvky drobné architektury fialovou tečkou. Sakrální stavby bývají většinou památkově chráněné, památníky událostí nikoli.

Objekty občanské vybavenosti

     V rámci průzkumových map se vyznačují i objekty občanské vybavenosti (obecní úřad, škola, mateřská školka, pošta, restaurace, pension, obchod, služby, autobusová zastávka,…) dobře čitelným číslem, které specifikuje druh občanské stavby. Často se setkáváme s objektem občanské vybavenosti, který je nefunkční, opuštěný. Tato informace se uvádí v legendě za specifikací typu občanské vybavenosti. V navazujících návrhových mapách se pak původní funkce objektu zachová, nebo se navrhne nové funkční využití objektu.

Památkově chráněné objekty

     Památkově chráněné objekty se vyznačí černým silným obrysem. Většinou jde o kostel, faru, statek či jeho část nebo prvek drobné architektury ve veřejném prostoru. Jaké objekty jsou v obci chráněné lze zjistit pomocí seznamu nemovitých kulturních památek, který je zveřejněn na webových stránkách NPÚ. Pro zjednodušení ve výuce je jako ochranné pásmo nemovité kulturní památky brán pozemek, na němž je památka umístěna. Studentům je ale zdůrazněno, že o ochranném pásmu nemovité kulturní památky rozhoduje památkový úřad.

     Někdy lze na domech objevit pamětní cedulky, které odkazují na slavné osobnosti či významné události, případně původní funkci stavby. Takový objekt se v mapě označí římskou číslicí a v legendě se uvede textový popis.

Objekty v daném prostředí vhodné

     Kromě objektů, které si vysloužily určitý stupeň památkové ochrany, najdeme ve většině venkovských obcí objekty, které nesou znaky lidové architektury, ale nejsou památkově chráněné, nebo objekty, které se do daného prostředí hodí a vhodným způsobem jej dotváří. V mapách se označují červeným obrysem.

Objekty v daném prostředí rušivé

   Naopak objekty, které jsou rušivé, prostorově a esteticky závadné, se značí okrovým obrysem s přeškrtnutím křížem. Velmi často jde o stavby rodinných domů městského typu ať již krychlovité formy nebo katalogové domy s alpskými či zjednodušeně „barokními" prvky v průčelí. Mezi časté nevhodné objekty patří i bytové domy, typové samoobsluhy a restaurace či zastávky autobusů.

     Hodnocení vhodnosti či nevhodnosti objektu je do jisté míry věcí individuálního citu. Existují však určité vžité názory na to, co se do daného prostředí hodí a co ne. V základním pohledu by se měli odborníci vždy potkat, mohou se lišit v názoru na detail. Určitou pomůckou pro studenty může být desatero lidové architektury prof. Škabrady.[7]

Objekty ruin a demolic

     V mapách se žlutou plochou zobrazují objekty ruin a demolic. Bohužel, velmi často jde o objekty, které mají svou historickou hodnotu, do jádra obce se hodí, ale jsou v naprosto nevyhovujícím stavebním stavu.

Vysoká zeleň

     Schematickou značkou zeleného kruhu je v mapě značena vysoká zeleň. I zde je nutné si uvědomit vhodné a nevhodné formy a druhy. Ve venkovském prostoru naprosto cize působí jehličnany, hlavně jejich exotické druhy. Naopak listnaté stromy jsou vítané. Od 19. století působily na venkově nejrůznější okrasné spolky. Veřejné prostory byly upraveny a ožily vysázenými stromořadími. Bohužel, některá zeleň, zejména přerostlá, ve veřejném prostoru působí rušivě. Jde o hustě vysázené vzrostlé stromy v těsné blízkosti kostelů, kapliček a památníků, které architektonický prvek zarůstají, převyšují a v žádném případě jej vhodně kompozičně nedoplňují. Kromě vysoké zeleně ve veřejném prostoru je dobré vymezit vysokou zeleň v soukromém prostoru dvorů a zahrad, která nějakým vhodným způsobem doplňuje kulisu veřejného prostoru v historickém jádru obce.

    Památkově chráněné stromy se obdobně jako památkově chráněné objekty zvýrazní silným černým obrysem.

Nízká zeleň

    Nízká zeleň se značí světle zelenou a představují ji plochy trávníků, případně nízké keřové úpravy či záhony. I zde platí pravidlo místní druhové vhodnosti.

Vodní plochy

    Vodní plochy a toky bývaly nedílnou součástí jádra vesnice. V dnešní době je většina vodotečí zatrubněných a z malebných rybníčků se staly obetonované požární nádrže. V mapách se vodní prvek značí světle modře. U nádrží se černě šrafuje břehová partie, pokud je umělá, doplňuje se zeleň na březích. 

Neupravené plochy

     Většina venkovských sídel nemá ve svém veřejném prostoru jasně vymezené plochy. Silnice nejsou jednoznačně vedené, travnaté plochy jsou často jen zbytkové a přechodové části tvoří neidentifikovatelná pískovo bahnitá místa. Takové plochy jsou považovány za neupravené a v mapách se značí černou šrafou. Často se na vesnicích objevují místa, kde lze sice zaparkovat před objekty občanské vybavenosti, ale jako parkoviště nejsou značená, ani svou povrchovou úpravou nejsou takto definovaná.

Doprava

     Historická venkovská jádra prvotně nepočítala s automobilovou dopravou. Ta sem byla zavedena až druhotně a to je příčinou nejedné dopravní závady. Velmi časté je zúžení jízdního profilu objekty zasahujícími do komunikace, ostré zatáčky, nepřehledná místa, prakticky nulová segregace pěší a motorové dopravy. Nezřídka bývá veřejný prostor rozdělen frekventovanou komunikací na dvě části, které spolu nemohou být dobře funkčně propojené. Autobusové zastávky, neřešené zálivem, omezují průjezd. Necitlivé architektonické řešení objektu zastávky je typickým a velmi četným příkladem rušivého objektu v historickém jádru obce. Dopravní závady jsou v mapě vyznačeny hnědým kroužkem s křížovým přeškrtnutím.

     Hlavní průjezdná komunikace do sousední obce je označena ve svém profilu světle šedou. Někdy nebývá jednoznačně vymezena a vedlejší obslužné komunikace mají z veřejného prostoru velkoryseji řešené nájezdy.

Sady a zahrady

     Většina zkoumaných jevů se soustředí na možnost jejich pozorování z veřejného prostoru sídla. V části, která přechází do soukromé sféry si je potřeba všímat především historické parcelace u statků. Neocenitelným pomocníkem se stávají mapové podklady, zejména volně přístupné ortofotomapy, díky nimž lze vyhodnotit zachovalou soukromou zeleň, která dříve tvořila přechodový prstenec směrem do krajiny. Právě tato zeleň by měla být pro budoucnost stále zachována i v případě, že již ztrácí svou funkci filtru mezi zástavbou a polem. Pořád jde o zeleň, která ohraničuje a vymezuje historické jádro obce tak, že je jeho stopa i v narůstající nové zástavbě, založené na zcela jiných urbanistických principech, dobře čitelná.

Východiska pro návrh úprav historického jádra obce

    Navazující návrhová mapa by měla především v maximální možné míře odstranit nedostatky v historickém jádru a zachovat pozitivní jevy. Měla by být stanovena nepřekročitelná hranice veřejného prostoru, vymezeny plochy pro novostavby a možné přístavby, úprava parteru včetně přesného vymezení ploch a odstranění dopravních závad, stanoveny nezastavitelné plochy sadů a zahrad v rámci intravilánu obce. Součástí návrhu úprav v historickém jádru by měly být i funkční a prostorové regulativy, týkající se zejména možné míry stavebních úprav objektů.

   V poslední fázi zpracování školní úlohy studenti zakreslují úpravy hlavních prostorů jádra a srovnávají je se současným stavem. Jde o zobrazení ideálního stavu, jak by si jej studenti představovali, kdyby to bylo možné. Záměrem je výchova k citu pro historické prostředí v současných podmínkách venkovského sídla. Všechny ideální změny by byly v praxi těžko realizovatelné. Jedná se zejména o úpravy rodinných domů, které často znamenají očištění původního jednoduchého tvaru objektu od necitlivých přístaveb, nástaveb a dostaveb, v radikálnějším případě dokonce odstranění celé nevhodné stavby. Oproti tomu zákresy úprav veřejného prostoru zas tak nereálné nejsou. S podporou nejrůznějších dotací jsou veřejné prostory obcí opět zvelebovány a s podobným zadáním se architekti a urbanisté stále častěji setkávají. Právě při projednávání navrhovaných úprav parteru na zasedání zastupitelstva obce bývá podobný zákres změn s porovnáním současného stavu názornější pomůckou, než jen 2D zpracování výkresu situace.    

Závěr

    Popsaný pracovní postup hodnocení historického jádra venkovských sídel je především pedagogickou pomůckou, díky níž by si měli studenti uvědomit a v praxi terénním průzkumem ověřit, jak fungují poznatky z přednášek o historickém vývoji venkovských sídel v Česku. Jeho cílem je připravit budoucí mladé urbanisty na rychlé vyhodnocení situace venkovského sídla a promítnutí alespoň základních jevů kulturně historického odkazu našich předků do mnohdy velmi obecně zpracovávané územně plánovací dokumentace venkovských sídel.

[1] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

[2] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti.

[3] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti.

[4] Kuča, K. - Kučová, V.: Principy památkového urbanismu: Státní ústav památkové péče, 2000.

[5] Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

[6] Pešta, J.: Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury venkovských sídel na území Čech. Průzkumy památek II/2000, Památkový ústav Středních Čech v Praze, Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče, str. 153 - 166.

[7] Škabrada, J.: Lidové stavby - architektura českého venkova: Argo, Praha, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one