Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.
Magdeburska_soska.jpg
Priloha4a.pdf  90.19kB
Tabulka porovnávající kvalitu a zpracovatelnost půdy s použitým modulem
Priloha4b.pdf  89.74kB
Charakteristika jednotlivých kategorií obcí, které tvoří zemědělské výrobní oblasti
Priloha5.pdf  95.95kB
Tabulka a graf závislosti délky návsi a použitého modulu
C.5.1   Středověké soustavy měr, způsoby vyměřování

     „Lány dělené na jitra se staly nejstarší plošnou mírou užívanou v českých zemích, zmíněnou poprvé v roce 1203 v listině o rynárecké farnosti. Středověké lány ovšem nepředstavovaly žádnou pevně danou a dodržovanou míru."[1] Gustav Hofmann ve své Metrologické příručce[2] uvádí více než desítku různých pojmenovaných lánů různé výměry. I jednotlivé kolonizační proudy, šířící se přes Německo do Čech, měly lány specifické velikosti. Zatímco „franský" kolonizační proud -  mimochodem přinesl záhumenicové vsi s rozsáhlými parcelami obhospodařovanými jednotlivými rodinami sedláků, s usedlostí v čele dílu, za níž následovalo pole, pastviny a les, a které jsou běžně označované jako vsi lánové - měl lán přibližné velikosti 24 hektarů. „Vlámský" kolonizační proud s sebou přinesl lán o výměře menší, dosahující zhruba 16 hektarů.[3] Lán je slovo německé, a než bylo měření na lány zobecněno ve 13. století, říkalo se orným částem dědina nebo země.[4]

     Jak byly jednotlivé lány v praxi vyměřovány, se dozvídáme z písemné listiny, sepsané roku 1291 na Pražském hradě, v níž královna Guta, nebo - chceme - li česky - Jitka, choť Václava II., pověřuje svého služebníka Rudlina, aby její majetek v  Lysé nad Labem převedl na německé právo. Řady lánů měl Rudlin vyměřit provazcem („laneos seriatin per funiculum"), tak jak to při činnosti lokátorů bylo obvyklé.[5] Tato zmínka naznačuje, že existoval jakýsi měřící nástroj o dané délce, který byl vydatným pomocníkem při vyměřování sídla. Práce s provazcem očividně nebyla vždy snadná a při větších akcích na ni pamatovala zvlášť stanovená odměna. Naprostou samozřejmost užívání měřičského provazce v našem prostředí dosvědčuje vyobrazení v bibli Václava IV. z let 1389 - 1410, na němž Mojžíš napíná provazec, aby určil hranice země zaslíbené.[6]

     August Sedláček se o kvalitě měřičské práce vyjadřuje slovy: „Časté měření bývalo ve 13. století, když vesnice znova vysazovány. Nelze se bránit domnění, že věc ta nikoli dělána, nýbrž odbývána, aby věc byla v krátké době vyřízena. Býval často tam odhad, kde bychom stáli o přesné měření. . . . Při vyměřování dbalém měřeno méně, nežli se dálo odhadem, přičemž odhadováno raději více, než méně, aby se dostávalo."[7]

    O provazci jednak jako o délkové jednotce, jednak jako o měřícím nástroji hovoří Václav Hájek z Libočan, který do své Kroniky české vytištěné roku 1541 opsal zeměměřičský spis z konce 15. či počátku 16. století, obsahující i části zápisů ve starých deskách zemských, jež v roce vydání Hájkovy kroniky shořely. Ve spisku jsou popsány všechny druhy měr a vah, a na záslužnosti tohoto počinu nic nemůže změnit ani skutečnost, že Hájek položil původ spisku, a tím i existenci v něm uvedených měr, k roku 1268.[8]

     „Provazec zemský i lesní je roven 42 loket a k tomuto po každém provazci, když měří, aby se přidalo „naděl Buoh" a to jest vzdýlí na 2 pěsti, aneb aby byl na 2 pěsti delší provazec. A k tomu aby byli zvláštní ouředníci, kteří by měřili  a aby měli přísahu na to obzvláště vydanou. Také měřič lesní i zemský, každý z nich aby měl provazec řetízkový, aby jeho rosú neb vlhkostí nemohlo ubýti, ani suchem přibýti a ten řetízek aby nerezavěl deštěm ani rosau."[9] 

    O kvalitě vzdělání těch, kteří prováděli měření, se August Sedláček vyjadřuje": „Měřič se učíval od měřiče, jako učedník od řemeslníka a že se mu dostávalo tedy vědomostí geometrických jen tolik, co jim tehdejší škola obecná poskytnouti mohla. ... Avšak lze za to míti, že kdekoli na království vysazováno, darováno nebo prodáno, potřebováno k tomu zkušeného měřiče. Jest možné, že někdy vzat i měřič z ciziny."[10]

     A tak provazec  fungoval jako délková jednotka o určitém počtu předem stanovených loktů. Středověk je však obdobím, vyznačujícím se značnou nejednotností v soustavách měr a vah. Sice existovaly jisté pokusy o sjednocení, ale nikdy nedosáhly zdaleka takového plošného rozšíření, jako dnes používané soustavy jednotek SI. Z roku 1268, k němuž Hájek váže původ „svého" zeměměřičského spisku, pochází nařízení Přemysla Otakara II.. Podle něho měly být obnoveny míry a váhy a označeny jeho, tj, královskou pečetí. K celoplošnému použití takto stanovených měr a vah však nikdy nedošlo. Lze vystopovat pouze oblasti loajální ke koruně, kde se takto definovaný systém prosadil. Běžný obchodní styk ve 13. a 14. století vedl k jistému sjednocení místních měr a vah s mírami a váhami Starého Města pražského. Avšak tyto snahy byly  víceméně snahami živelnými a vynucovala si je sama praxe. První vážně míněný a o zákonnou normu se opírající pokus sjednocení měr a vah podle Starého Města pražského v celozemském měřítku představovalo  až sněmovní usnesení z roku 1549. To ale bylo „léta Páně" 1554 odvoláno.[11]

     Nelze se proto divit, že Gustav Hofmann uvádí ve svém souhrnném přehledu měr a vah na tři desítky různě dlouhých, převážně místně pojmenovaných loktů. Ani provazec délky 42 loktů nebyl jediný. Podle zápisů z let 1358 - 1474 činí 52 loktů jeden provazec. I v obnoveném zřízení zemském (1627) je ustanoveno, že má provazec mít 52 loktů pražských.[12] V Kasejovském listě se mluví o provazci pražské míry, že je dlouhý 52 loktů. Takový provazec měří 30,7528 m, ovšem počítajíc loket tak, jak je doposud na Novoměstské radnici. Pražská míra, která se stala později zemskou měrou, platila ovšem na Starém Městě, a nikoli na Novém Městě a Malé Straně.[13] Vilém Lorenc uvádí, že při vytyčování Nového Města pražského byl používán provazec délky 52 loktů (30,794 m), přičemž jeden loket měřil 59,32 cm. Při vytyčování Havelského města (asi 1325) byl však použit provazec kratší, dlouhý 36 loktů (22,052 m), jeden loket měřil 61,26 cm.[14] J.V. Šimák uvádí provazec délky 52 loktů jako malý, a říká, že vedle něj existoval i provazec velký rovný 72 loktů.[15]

    Ve zkoumané oblasti sice není doložena přesná délka používaného lokte, ale jsou známy jisté krajové zvyky v používání měr, bohužel, většina  se týká výsevku, což je míra objemová. Víme, že u Křivoklátu byl kolem roku 1315 v obyčeji pražský kořec (plošná míra či objemová míra - 93,587 l), stejně tak se pražská míra prosadila na Slánsku, v části Podbrdska a východně od Prahy. Na Slánsku a ve Slaném platila však i slánská míra - kořec měřil 114,7 l. Rakovnická míra je výslovně doložena, když asi kolem roku 1337 byla měřena budoucí nová ves u Křivoklátu, na tutéž míru, co se týče výsevku. Jak se zdá, platila tato velká míra i v Domoušicích.[16]

    Města, která používala vlastní délkové jednotky (vlastního loktu), si pořizovala svůj železný délkový prototyp, který umísťovala zpravidla do zdiva radnice a který byl závazný pro veškerý místní obchodní provoz. V Rakovníku se žádný takový prototyp nedochoval, ani nevíme, jestli rakovnický loket existoval, i když se dá jeho existence  na základě doložené rakovnické míry předpokládat. O tom, že určení přesné délky loktu není záležitostí jednoduchou, ani pokud je tento prototyp dochován, svědčí stanovení délky novoměstského loktu. Zachovaný prototyp z počátku 16. století byl měřen profesorem geodézie pražské techniky Františkem Novotným roku 1915, který zjistil délku 591,40 mm plus mínus 0,08 mm. V červenci 1978 byl za účelem konzervace prototyp vyňat ze zdiva a podroben zevrubné prohlídce. Bylo zjištěno, že je ryskami rozdělen a vykován z jednoho kusu železa v podobě přímé tyče, zakončené ohnutými konci. Obloukové prohnutí tyče,  způsobené uklínováním jejích konců do zdiva dřevěnými špalíky, se po vyjmutí tyče ze zdiva samovolně narovnalo. Podle nového měření Ing. Františka Rotta činí délka loktu  590,48 mm plus mínus 0,07 mm. [17] Proto se také ve starší literatuře setkáváme s jinou délkou pražského loktu, než v literatuře novější. Užívání pražského loktu skončilo teprve vydáním císařského patentu roku 1764, jímž se pro všechny rakouské země zavedly míry vídeňské.[18]

     Zpětné určení použití jednotlivých loktů u vybrané skupiny obcí na Rakovnicku je prakticky nemožné. Zatímco jednotlivé krajově používané míry se od sebe liší v řádech centimetrů, chyba, s kterou byly získány jednotlivé míry z půdorysů map stabilního katastru, se pohybuje kolem metru. Kromě toho se do celé skupiny získaných hodnot promítají další faktory, jako přesnost měřičů při vyměřování,  několikasetleté stárnutí a s ním spojené deformace urbanistické struktury. Ale jak se zdá, bude možné rekonstruovat jednotlivé přibližné délky použitých provazců. Pokud byl lán skutečně plochou o šířce jednoho provazce,[19] jak tomu veškeré okolnosti nasvědčují, pak základní modul odpovídá délce použitého provazce.    

 

C.5.2   Teorie použití provazců a loktů

     Při určení základních modulů u vybrané skupiny obcí se  objevovaly tři skupiny hodnot: 33 metrů (56 loktů), 28 metrů (48 loktů) a v jednom případě 41 metrů (70 loktů). Aby bylo možné prokázat, že nejde o náhodný výskyt parcel především šířky 33 m (56 loktů), bylo třeba získat širší spektrum hodnot. Proto byly určeny pravděpodobné základní moduly i u ostatních vesnic s pravidelnou půdorysnou strukturou na Rakovnicku - bez ohledu na velikost a tvar návsi (viz tabulka přílohy 1). U těchto obcí byl zjištěn pouze pravděpodobný základní modul, a už nebyl ověřován pomocí ideálního, pravděpodobného, či dokonce reálného schématu. K určení násobnosti výskytu jednotlivých základních modulů sídel s pravidelnou urbanistickou strukturou na Rakovnicku je tento postup postačující.

    Po odečtení jednotlivých základních modulů u těch sídel, kde bylo možné danou hodnotu jednoznačně určit, se začaly rýsovat jednotlivé skupiny obcí se stejnou šířkou pravděpodobně jednolánových parcel. V zásadě se  objevilo deset základních skupin hodnot:

1)    obce se základním modulem o délce 16 metrů (27 loktů) se vyskytovaly v 1,3% případů,

2)    obce se základním modulem o délce 18 metrů (30 loktů) se vyskytovaly v 1,3% případů,

3)   obce se základním modulem o délce 19,5 metrů (33 loktů) se vyskytovaly v 10,5% případů,

4)    obce se základním modulem o délce 23 metrů (39 loktů) se vyskytovaly v 10,5% případů,

5)    obce se základním modulem o délce 26,5 metrů (45 loktů) se vyskytovaly v 2,6% případů,

6)    obce se základním modulem o délce 28,5 metrů (48 loktů) se vyskytovaly v 17,1% případů,

7)     obce se základním modulem o délce 32 metrů (54 loktů) se vyskytovaly v 27,6% případů,

8)    obce se základním modulem o délce 33 metrů (56 loktů) se vyskytovaly v 25% případů,

9)    obce se základním modulem o délce 34 metrů (58 loktů) se vyskytovaly v 2,6% případů,

10)  obce se základním modulem o délce 41,5 metrů (70 loktů) se vyskytovaly v 1,3% případů.

 

      Z přehledu jasně vyplývá, že nejčastěji se objevují hodnoty základního modulu délky 32 metrů (54 loktů), 33 metrů (56 loktů) a 28,5 metru (48 loktů). Tedy přibližně ty hodnoty, které se objevily již při zkoumání vybrané skupiny obcí s velkoryse založenou návsí.

 

     Zjištěné hodnoty lze rozdělit do pěti větších skupin podle toho, jak se k sobě velikosti základního modulu blíží:

1)      41,5 metrů (70 loktů),

2)      34 metrů (58 loktů), 33 metrů (56 loktů), 32 metrů (54 loktů),

3)      28,5 metrů (48 loktů), 26,5 metrů (45 loktů),

4)      23 metrů (39 loktů), 19,5 metru (33 loktů),

5)      18 metrů (30 loktů), 16 metrů (27 loktů).

 

     Zaměříme - li se nyní na hodnoty převedené orientačně na české lokty, zjistíme, že se víceméně blíží délkám provazců 72 loktů, 52 loktů, 42 loktů a 36 loktů, uváděných literaturou. Zdá se tedy, že délka provazce (pravděpodobně shodná s délkou základního modulu) byla jakousi nadřazeně používanou délkovou jednotkou, do níž byly dosazovány místně používané hodnoty loktů.

      Do zjištěných hodnot se přirozeně promítá příliš mnoho nepřesností, než aby bylo možné zjistit skutečné délky používaných loktů. Pokud však přijmeme myšlenku, že se ve zkoumané oblasti jednak prosazovala míra pražská, vzhledem k datům vysazených sídel zřejmě ta staroměstská (1 loket = 61,26 metru), jednak míra regionální, rakovnická, o něco větší než míra pražská, hodnoty provazců délky 52 loktů, 42 loktů a 36 loktů jsou ve zkoumané oblasti zcela prokazatelné. Základní modul délky 70 loktů, který se vyskytuje pouze u Třtic, se blíží délce provazce 72 loktů, což je dvojnásobek délky provazce dlouhého 36 loktů. Základní moduly délky 30 loktů a 27 loktů, které se objevují u dalších dvou obcí, se blíží polovině modulu délky 52 loktů, tj. 26 loktům.    

 

     Rozdíly mezi „oficiálními" hodnotami provazců a zjištěnými hodnotami provazců (základních modulů) vyskytujícími se na Rakovnickou jsou způsobeny jak vysokou odchylkou blížící se dvěma loktům, s níž lze jednotlivé hodnoty na základě map stabilního katastru získat, tak orientačním převodem zjištěných hodnot v metrech na české lokty, které byly pravděpodobně o něco kratší, než lokty běžně užívané v této oblasti, tj. lokty pražské staročeské, či lokty regionální  nám neznámé délky.

     Porovnáme - li jednotlivé provazce s daty vysazení jednotlivých sídel, zjistíme, že provazec délky 52 loktů byl zřejmě používán ještě před vysazením Nového Města pražského. Toto tvrzení podporuje domněnku, že při vysazení Nového Města se uplatnily již běžně používané postupy, a nešlo o žádný urbanistický experiment, bořící dosud známé a platné představy. Zřejmou a logickou novinkou byl loket zcela nové délky, který byl při vyměření města použit, a který tím ovlivnil i délku provazce. Kdyby bylo Nové Město pražské přijalo délku loktu používanou na Starém Městě, pak bychom v jeho půdoryse objevili díly rovné 31,85 metrů,  a nikoli 30,79 metrů. Hodnota základního modulu (či provazce) na Rakovnicku se ve více než polovině případů blíží rovněž hodnotě 32 metrů.

     Vrátíme - li se k zaniklým středověkým vesnicím, pak u Svídny byl zjištěn modul délky 21 metru, tedy 35 loktů. Tato hodnota se velmi blíží provazci délky 36 loktů, používaném při vysazení Havelského města. Pfaffenschlag a Mstěnice leží na Moravě, proto byl k orientačnímu převodu použit brněnský loket. Abychom však získali hodnoty souměřitelné s ostatními, bude možná výhodnější použít k orientačnímu převodu opět lokty české. Základní modul Pfaffenschlagu byl stanoven jako délka 30 metrů, což odpovídá provazci délky 52 loktů. Základní modul ve Mstěnicích byl pravděpodobně stejný jako na Svídně, tedy 21 metrů, což se blíží provazci délky 36 loktů.

      Otázkou nyní zůstává, co všechno mohlo ovlivnit stanovení použité délky provazce při vysazení vesnice. Zřejmě šlo v první řadě  o to, jak se zakládaly vesnice v okolí a jak byl zvyklý měřit ten, kdo vesnici zakládal. Přesto  jednotlivé vesnice se stejným základním modulem nevytvářejí v oblasti kompaktní enklávy, naopak jsou spíše promíchány.

     Vzhledem k tomu, jaký byl existenčně úzký vztah našich předků-venkovanů    k obdělávané půdě, dá se předpokládat, že právě kvalita půdy byla jedním z faktorů, ovlivňujících velikost zvoleného lánu při vysazování vesnice. Do jaké míry měla vliv na použití délky modulu (provazce) obdělávatelnost půdy, ukazuje tabulka přílohy 4 a, b.  Z ní vyplývá, že provazce délky 52 loktů se uplatnily při vyměření vesnic, v jejichž okolí byla obdělávatelnost půdy snadná, zatímco užší lány o šířce provazce 42 či 36 loktů se objevují tam, kde je obdělávatelnost půdy těžší. S obdobným zjištěním se setkáváme u J.V. Šimáka, který říká, že menší lány byly na půdě hubené a horské, větší na půdě úrodné a v rovinách. [20] Lokátor, či nějaký z jeho pomocníků, pravděpodobně dokázal přibližně určit, jaká bude kvalita půdy na místě zakládané vesnice. Činil tak asi na základě znalosti přírody a výskytu jednotlivých rostlinných druhů.

      Charakter spíše porovnávající má otázka použití základního modulu v závislosti na velikosti centrálního útvaru, především jeho délce. Výsledky jsou uvedeny v tabulce a znázorněny na grafu přílohy 5. Moduly vyšších hodnot,  zřejmě provazce především délky 52 loktů, jsou zastoupeny u všech velikostí,  zatímco provazce kratší se vyskytují převážně u sídel s menším centrálním útvarem, provazce delší (52 loktů) jsou charakteristické právě pro velkoryseji pojaté lokace.

     V porovnání velikosti sídla s použitím délky provazce v závislosti na obdělávatelnosti půdy lze tvrdit, že velké vesnice byly zakládány převážně v místech s kvalitnější půdou, která mohla zajistit dostatečnou obživu veškerému nově příchozímu obyvatelstvu.


[1] Klápště Jan: Proměna českých zemí ve středověku, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005, str. 231.

[2] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984, str. 68 - 69.

[3] Klápště Jan: Proměna českých zemí ve středověku, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005, str. 208.

[4] Sedláček August: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Česká akademie věd a umění, Praha, 1923, str. 9.

[5] Šimák J.V.: Pronikání Němců do Čech kolonizací ve 13. a 14. století, Vydal Jan Laichter v Praze, 1938, Klápště Jan: Proměna českých zemí ve středověku, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005, str. 230.

[6] Klápště Jan: Proměna českých zemí ve středověku, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005, str. 230.

[7] Sedláček August: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Česká akademie věd a umění, Praha, 1923, str. 283 ... 285.

[8] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984, str. 9.

[9] Hájek z Libočan: Kronika Česká, podle originálu z roku 1541 vydal V. Flajšhans, díl IV. - Čechy královské r. 1254 - 1347, Praha, 1933, str. 47 - 48.

[10] Sedláček August: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Česká akademie věd a umění, Praha, 1923, str. 283 - 284.

[11] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984, str. 16 - 17.

[12] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984, str. 27.

[13] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984, str. 45.

[14] Lorenc Vilém: Nové město pražské, SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1973.

[15] Šimák J.V.: Pronikání Němců do Čech kolonizací ve 13. a 14. století, Vydal Jan Laichter v Praze, 1938, str. 16.

[16] Sedláček August: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Česká akademie věd a umění, Praha, 1923, str. 146 - 147.

[17] Honl Ivan, Procházka Emanuel: Úvod do dějin zeměměřičství II - Středověk, Vydavatelství ČVUT, Praha, 1978, str. 94 - 98.

[18] Honl Ivan, Procházka Emanuel: Úvod do dějin zeměměřičství II - Středověk, Vydavatelství ČVUT, Praha, 1978, str. 98.

[19] Plochy pozemků se vyjadřovaly délkovým rozměrem pruhu o šířce jednoho provazce. Honl Ivan, Procházka Emanuel: Úvod do dějin zeměměřičství II - Středověk, Vydavatelství ČVUT, Praha, 1978, str. 44.

[20] Šimák J.V.: Pronikání Němců do Čech kolonizací ve 13. a 14. století, Vydal Jan Laichter v Praze, 1938, str. 16.

 

24.02.2013 09:27:18
azp.peskova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one