Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.

C4| Pravděpodobná zakládací schémata vybrané skupiny obcí na Rakovnicku

C.4.1   Rekonstrukce pravděpodobných zakládacích schémat z map stabilního katastru

      Schémata pravděpodobná se od ideálních liší především tím, že respektují více parcelaci, tak jak je zachována na mapách stabilního katastru. Zde berou v úvahu existenci faktoru sociální diferenciace ve vesnici, která se promítala mimo jiné - jak dokládají závěry archeologických výzkumů -  i v šířce parcel patřících k dané usedlosti. 

    Narozdíl od schémat ideálních, které jsou založena na prokázání násobnosti celého základního modulu v půdoryse sídla, se ve schématech pravděpodobných objevují i násobky základního modulu, ať již zlomkové, nebo celé. Samozřejmě, že i zde se setkáváme s parcelami, které se šířce základního modulu blíží. Opět  je nutné vzít v úvahu podmínky, za jakých byly jednotlivé parcely vytyčovány, s jakou přesností byly pořízeny mapy stabilního katastru, i s jakou přesností lze z těchto  map odečíst jednotlivé hodnoty. 

     Ani tato schémata nemohou stoprocentně vyjadřovat stav sídla při jeho založení. Zase se jen více či méně přibližují původní vrcholně středověké realitě. Jak se ukázalo studiem půdorysů zaniklých středověkých vesnic, i za poměrně krátkou existenci sídla, řádově dvousetletou, mohlo dojít k jistým modifikacím původní urbanistické struktury, což je jev přirozený a nevyhnutelný.

    Proto nejsou součástí pravděpodobného zakládacího schématu všechny hranice parcel, tak jak jsou dochovány mapami stabilního katastru. Ty, které pravděpodobně vznikly pozdějším dělením parcely větší, a jsou tak vůči modulovému systému inertní (neodpovídají žádnému z logických násobků modulu),  naznačují se v pravděpodobném základním schématu tečkovanou čarou. Většinou jde o případy, kdy parcela nebyla rozdělena na přesnou polovinu, a tudíž nelze brát v úvahu, že šlo o původně vytyčenou parcelu šířky základního modulu.

    Pokud je tedy o těchto schématech řeč jako o pravděpodobných, znamená to, že odrážejí jednu z možných podob, nebo část této podoby, jakou mohlo mít sídlo v době svého vzniku.

    Jednotlivá pravděpodobná zakládací schémata vybrané skupiny obcí na Rakovnicku, včetně jejich promítnutí do mapy stabilního katastru, zachycuje  obrazová příloha.  

    Projdeme - li si jednotlivé půdorysy, zjistíme následující skutečnosti:

    Bratronice mají ve své severní řadě, postupujeme - li od západu k východu, parcely široké jeden základní modul 33 m (56 loktů) až po cestu kolmou na delší stranu návsi, pak ještě řada pokračuje dvěma modulovými parcelami, na něž navazuje parcela užší o šířce 2/3 základního modulu, dále pak je v řadě opět parcela modulová, za ní parcela o šířce 4/3 základního modulu, a řadu ukončuje zase parcela šířky základního modulu. V jižní frontě usedlostí, od východu k západu, se setkáváme se šířkami parcel přibližně jednoho modulu; 4/3 základního modulu, jedné poloviny modulu, 4/3 modulu, 2/3 modulu a jednoho modulu, zde je pak řada rozdělena cestou a pokračuje parcelami šířek 3/2 základního modulu, 4/3 základního modulu, dvojnásobkem základního modulu, a řadu uzavírá parcela šířky 4/3 základního modulu. V Bratronicích se tedy kromě parcel o šířce základního modulu, které početně jasně převažují, objevují i parcely, jejichž šířka se rovná násobkům jedné třetiny a jedné poloviny základního modulu. Zajímavý je i fakt, že v severní frontě jsou parcely užší a převládá zde šířka základního modulu, zatímco ve frontě jižní se parcela šířky základního modulu objevuje spíše sporadicky a zcela zde dominují parcely širší. Parcely, jejichž zahrady jsou orientovány na sever, tedy ty méně výhodné, určitě patřily sociálně slabší vrstvě obyvatel, než výhodné parcely se zahradou směřující k jihu, které jsou širší a patrně prokazatelně náležely vrstvě bohatších, a tedy i sociálně silnějších obyvatel. Cesty, které dělí řady usedlostí přibližně v jejich polovině, nebyly zřejmě vytyčeny současně. Pro šířku cesty v jižní řadě usedlostí byl vynechán pruh již při vysazení vesnice - obě sousední parcely mají své šířky v násobcích základního modulu, zatímco v severní řadě jako by byla cesta později zřízena na úkor modulové šířky. Sečteme - li šířky parcel v severní části, zjistíme, že tvoří třináctinásobek základního modulu, v jižní řadě po cestu je celková délka řady parcel rovná násobku šesti a jedné šestiny základního modulu. Délka řady parcel za cestou je v součtu přibližně rovna násobku pěti a pěti šestin základního modulu. Nebýt šířky cesty, která řadu usedlostí dělí přibližně na dvě poloviny, tvořila by celková délka řady dvanáctinásobek základního modulu.  

     V půdoryse Břežan se zase výrazně prosazuje parcela šířky základního modulu. Pouze v severozápadní řadě usedlostí se objevují sousední parcely šířky 2/3 a 4/3 základního modulu. Součet šířek těchto sousedících parcel je dvojnásobek základního modulu. U Břežan se tedy ideální a pravděpodobné zakládací schéma vzácně kryje. V severozápadní části je řada usedlostí zcela jistě již od počátku existence sídla rozdělena přítokem vodoteče s pozemkem pro případ rozvodnění. Z parcelace Břežan také jasně vyplývá, že zde neexistovala tak výrazná sociální diferenciace obyvatel jako v Bratronicích.

     V Hředlích je opět situace komplikovanější, a pravděpodobné zakládací schéma se od toho ideálního odlišuje. Předně se v Hředlích setkáváme s parcelami, které mohly být zřejmě později rozděleny přibližně na polovinu. V těchto případech byla upřednostněna délka základního modulu jako původní šířka parcely; nelze ovšem vyloučit, že již první osadníci si modulovou parcelu rozdělili na dvě menší. Severní řada usedlostí s pravidelnými parcelami začíná od západu parcelou šířky poloviny základního modulu 33 metrů (56 loktů), následuje směrem k východu pravděpodobně sedm parcel modulových, dvě parcely o šířce 2/3 základního modulu, parcela šířky poloviny základního modulu a asi tři  modulové parcely.  Jižní návesní frontu tvoří od východu tři modulové parcely, následuje parcela o šířce poloviny základního modulu, pak možná parcela modulová, dvoumodulová, šířky 3/2 základního modulu, poloviny modulu, modulu, asi modulu a poloviny modulu. V půdoryse Hředlí se tudíž kromě parcel rovných celým násobkům základního modulu objevují i ty, které jsou násobkem jedné třetiny či poloviny. Celková délka severní řady usedlostí je rovná násobku 12 a 1/3 základního modulu, jižní řada je jedenáctinásobkem základního modulu. V Hředlích se opakuje obdobná situace jako v Bratronicích. Parcely orientované na sever mají šířku modulovou, či užší, v jižní frontě jsou naopak situovány ty nejširší. Lze zde proto pozorovat vyšší stupeň sociální diferenciace obyvatel.

     Severní řada usedlostí v Hudlicích má šířky jednotlivých parcel při postupu od západu k východu následující: modul (33 m/ 56 loktů), 5/6 modulu, 5/6 modulu, 5/3 modulu, modul, modul, zde je řada usedlostí přerušená cestou a následuje pravděpodobně osm parcel o šířce základního modulu. V jižní řadě se setkáváme od východu k západu cca s pěti usedlostmi o šířce jednoho modulu, následuje parcela asi původní šířky 4/3 základního modulu, 2/3 základního modulu, dále pět parcel modulových, parcela šířky 5/3 základního modulu, 2/3 základního modulu, a  řada končí parcelou modulovou. V půdoryse Hudlic se objevují kromě parcel šířky jednoho modulu parcely šířky násobků jedné třetiny základního modulu a jedné šestiny základního modulu. Součet délek parcel severní řady usedlostí po cestu činí šest a jednu třetinu základního modulu, druhá část řady má délku osminásobku základního modulu. Jižní řada usedlostí má délku 15 a 1/3 základního modulu. Ačkoli i v parcelaci Hudlic je patrná jistá sociální diferenciace obyvatel, nelze jednoznačně tvrdit, že sociálně silnější vrstvy preferovaly jižně orientované parcely. Jedna z nejširších parcel v Hudlicích je totiž orientována na sever.

     S podobnou orientací parcel širších než základní modul vůči světovým stranám se setkáváme i v půdoryse Chyňavy, vesnice, která byla s Hudlicemi součástí jedné lokační akce. V severní řadě usedlostí jsou parcely šířek (od západu k východu): jeden modul (33 m/ 56 loktů), pravděpodobně jeden modul, 5/3 modulu, 2/3 modulu, 4/3 modulu, 2/3 modulu, jeden modul, 2/3 modulu, 4/3 modulu, 4/3 modulu, polovina modulu, jeden modul a 3/2 modulu. Celková délka řady parcel činí 13 a 2/3 základního modulu. V jižní řadě parcel se od západu k východu setkáváme s následující situací: šest za sebou jdoucích parcel má šířku pravděpodobně modulovou, následuje parcela šířky 4/3 základního modulu, 5/3 základního modulu, tři parcely modulové, jedna šířky poloviny modulu, a řada končí modulovou parcelou. Celková délka řady je 13,5 násobkem základního modulu. Cesta, která v jižní části dělí řadu usedlostí, je jakoby odebrána z parcely šířky základního modulu. Otázka zní, zda tomu tak bylo již od počátku existence vesnice, nebo jde o pozdější úpravu. Jisté je, že šířka cesty odpovídá jedné třetině základního modulu. V půdoryse se setkáváme kromě parcel šířky základního modulu i s parcelami, jejichž šířky jsou násobky jedné třetiny nebo jedné poloviny základního modulu. Sociální diferenciace je patrná z rozdílných šířek. Parcely širší než základní modul jsou jak v severní, tak jižní řadě usedlostí. Dokonce ve větší míře jsou tyto parcely svými pozemky orientovány na sever.

     V Chyňavě a částečně i v Hudlicích se setkáváme vpodstatě se současným urbanistickým trendem velikostně zvýhodňovat parcely orientované nepříznivě vůči světovým stranám, aby bylo kompenzováno menší oslunění pozemků. O tom, do nakolik to sledoval záměr zakladatelů vesnice, můžeme dnes jenom spekulovat.

     V půdoryse Kněževsi se do velké míry setkáváme s parcelací, která mohla být důsledkem pozdějšího dělení větších modulových parcel. Rovněž zde se více objevují parcely, jejichž šířky se základnímu modulu, či jeho násobkům, spíše blíží. Opět si tento fakt vysvětlujeme nepřesností při vytyčování půdorysu vesnice. Severní strana návsi vypadá od západu k východu takto: dvě zřejmě modulové parcely (33 m/ 56 loktů), přítok vodoteče s potřebným pozemkem, pravděpodobně modulová parcela, přibližně modulová parcela, parcela přibližně šířky 4/3 základního modulu, přibližně modul, přibližně 4/3 základního modulu, dvě parcely přibližně šířky 2/3 základního modulu, následují čtyři parcely pravděpodobně modulové a dvě parcely, jejichž šířky jsou přibližně rovny základnímu modulu. Parcely, jejichž šířky se základnímu modulu a jeho násobkům přibližují, leží vždy vedle sebe. Ověřme tudíž celkovou délku daných dvou úseků. Celková délka prvního úseku je šestinásobek základního modulu, u druhého úseku jde o dvojnásobek základního modulu. Je tedy zřejmé, že došlo k jistému posunu společných hranic jednotlivých parcel. Celková délka severní řady parcel od dělící vodoteče na východ je rovna třináctinásobku základního modulu. V jižní řadě se setkáváme od východu na západ se dvěma parcelami přibližně modulovými, dvěma šířky 7/6 základního modulu, dvěma parcelami pravděpodobné šířky 4/3 základního modulu, parcelou pravděpodobně modulovou a parcelou šířky přibližně 4/3 základního modulu. Zde je řada přerušena protékající vodotečí, pozemek k ní náležící je však minimální a ostře kontrastuje s řešením podobné situace na severní straně návsi. Za potokem pokračuje řada šesti parcel pravděpodobně modulové šířky. Celková délka řady na východ od vodoteče činí přibližně násobek devíti a jedné třetiny základního modulu. Parcely v Kněževsi jsou buď šířky základního modulu, nebo jde o násobky jedné třetiny i jedné šestiny základního modulu. Opět se shledáváme s různou šířkou parcel, a proto i s různou sociální skladbou obyvatel. Nejširší parcely jsou orientovány jak na sever, tak na jih.

      U Lužné se setkáváme s tím, že „modulová" parcelace je prokazatelná v jádru návsi. Zdá se, že pozdějším vývojem, jak se vesnice rozrůstala, mladší parcelace logicky pokračovala v řadě již stávajících usedlostí, a prostor návesního obdélníku se tak zvětšoval až do dnešních rozměrů. Svědčí o tom nerespektování modulového systému v šířce parcel, i zřejmé vybočení z přímé linie delších stran návesního obdélníka. V řadě parcel se setkáváme prakticky výhradně s pravděpodobnou šířkou rovnou základnímu modulu (33 m/ 56 loktů), jen v jižní straně návsi je jedna parcela širší, rovná 4/3 základního modulu. Celková délka jižní řady parcel tak činí přibližně osm a jednu třetinu násobku základního modulu. Tento fakt dokládá, že v Lužné byla asi jen jedna usedlost, jejíž majitelé byli od prvopočátku sociálně nadřazenější ostatním. Lze se tedy právem domnívat, že šlo o pozemek patřící rychtáři. Severní řada usedlostí je ve své třetině rozdělena cestou, jejíž pozemek je dosti široký: vypadá to, že s cestou bylo počítáno již při vytyčování půdorysu, zatímco cesta dělící jižní řadu parcel je opět jakoby odebrána z parcely šířky základního modulu.

     Půdorys Mšeckých Žehrovic je dosti problematický. Jak již bylo naznačeno, lze k němu přistupovat dvojím způsobem. Buďže byla vesnice založena pouze přibližně ve své severní polovině, a směrem k jihu se pak na východní straně rozrůstala respektováním řady parcel, zatímco na straně západní se prosadila zástavba nepravidelná. Tomuto přístupu napomáhá fakt, že parcelace v jižní části východní řady není tak souběžná jako v části severní. Druhý přístup je založen na teorii, že Mšecké Žehrovice měly být založeny v celé délce východní řady usedlostí, ale zřejmě vlivem nepříznivých terénních podmínek nemohla být lokace v jižní části západní řady dokončena podle plánu. Ve prospěch této teorie svědčí, že kostel je umístěn přibližně v polovině návsi, která by takto vznikla, což je jev pro vesnice vybrané skupiny typický. Zaměříme - li se na odměření šířek parcel východní řady, zjistíme následující hodnoty (od severu k jihu): pravděpodobně modul (33 m/ 56 loktů),  pravděpodobně 4/3 základního modulu, modul, 2/3 modulu, pravděpodobně modul, 5/4 modulu, 5/4 modulu, modul, modul, 5/4 modulu a 4/3 modulu. Celková délka řady je přibližně rovna dvanáctinásobku základního modulu. Západní řadu tvoří od severu k jihu parcely šířky modulové, pravděpodobně 4/3 modulu, 2/3 modulu a dvě parcely pravděpodobně modulové. Celkem je délka řady rovna pětinásobku základního modulu. Jednotlivé šířky parcel byly odměřovány v předních částech, v místě, kde pravděpodobně vyměřovali i měřiči při zakládání vesnice. V Mšeckých Žehrovicích se objevují parcely různých šířek, což svědčí o různorodější sociální skladbě obyvatel. Vedle parcel modulových se zde objevují i násobky jedné třetiny či jedné čtvrtiny základního modulu.

     Půdorys Mutějovic se do jisté míry vymyká celé skupině. Dosud jsme se setkali s modulovým systémem aplikovaným na vysazení usedlostí ve dvou řadách po delších stranách návsi. Případná zástavba kratších stran návsi je zřejmě mladšího data. U Mutějovic byla prokazatelně vysazena na základě modulového systému i řada usedlostí na severu návsi, kolmá na dvě řady paralelní. Nejde však jen o parcely v čele návsi, ale řada pokračuje i podél hloubek parcel kolmých, takže vzniká kompaktní útvar. V jižní části sídla se setkáváme opět se zástavbou, která sice navazuje na paralelní řady usedlostí, ale nerespektuje modulový systém, ani přesné vymezení návesního obdélníka. Naopak se jakoby stáčí do okrouhlice. Vzhledem k tomu, že do této části je umístěn i kostel, lze se domnívat, že zde bylo původní předlokační sídliště. Ve všech třech řadách usedlostí se setkáváme prakticky výhradně s modulovou šířkou parcely (33 m/ 56 loktů). Pouze v severní řadě jsou čitelné dvě parcely o šířce poloviny modulu,  v  řadě západní parcela šířky 3/2 základního modulu a hned vedle ní parcela šířky poloviny základního modulu. Všechny řady  jsou tedy celými násobky základního modulu. Jak se zdá, sociální rozdíly mezi osadníky při emfyteutickém vysazení Mstěnic nebyly tak propastné.

     Půdorys Nesuchyně je rozdělen na čtyři přibližně stejné díly dvěma cestami kolmými na delší strany návsi. S těmito komunikacemi bylo počítáno prokazatelně od samého počátku existence sídla, protože se vymykají z modulového systému a  nejsou vedeny na úkor pozemku některé z  parcel. Budeme - li postupovat severní frontou návsi od západu k východu, naměříme následující hodnoty šířek parcel: přibližně modul, modul (33 m/ 56 loktů), 2/3 modulu a čtyři za sebou jdoucí pravděpodobně modulové parcely. Tady je severní fronta rozdělena cestou. Celková délka této části činí šest a dvě třetiny základního modulu. Dále řada pokračuje k východu sedmi pravděpodobně modulovými parcelami. V jižní frontě se od západu k východu setkáváme s parcelami šířky přibližně jednoho modulu, dvěma parcelami modulovými, parcelou šířky 2/3 modulu, 4/3 modulu, 2/3 modulu a jednoho modulu. Následuje cesta. Délka tohoto úseku tvoří šest a dvě třetiny základního modulu. Za cestou se setkáváme k západu se dvěma parcelami šířky 4/3 základního modulu a čtyřmi parcelami pravděpodobně modulovými. Celkem je tento úsek dlouhý šest a dvě třetiny základního modulu. V Nesuchyni lze tedy opět zaznamenat preferování orientace širších parcel k jihu.

     Půdorys Pavlíkova je také rozdělen - snad od prvopočátku - na čtyři díly, jako půdorys Nesuchyně, ale ty nejsou zdaleka stejně velké. V řadách parcel usedlostí se objevuje výhradně šířka jednoho modulu (33 m/ 56 loktů) či hodnota se jí blížící. Pouze u jedné parcely v západní části byla identifikována hodnota ¾ základního modulu. Je otázkou, do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry šlo o měřičskou nepřesnost, když se pravděpodobné šířky ostatních parcel rovnají hodnotě základního modulu. Zdá se, že sociální diferenciace příchozích obyvatel byla velmi nízká. Zakládací schéma Pavlíkova se vzácně shoduje se schématem ideálním.

     V parcelaci Rakovníka se při zakládání zřejmě prosadila pouze šířka základního modulu (28 m/ 48 loktů), drobnější členění je patrně mladší. Toto tvrzení se opírá o studium půdorysu Václavského náměstí v Praze, kde bylo zjištěno, že se zde objevují výhradně parcely stejné šířky.[1] Dá se tedy předpokládat, že při zakládání městských půdorysů nebyl tak silný tlak jednotlivých nových obyvatel na získání parcely šířky odpovídající jejich majetku. Což je logické, vezmeme - li v úvahu, že venkovské obyvatelstvo bylo existenčně závislé na zemědělské půdě,  i její celkové výměře, zatímco obyvatelé měst se živili obchodem a řemeslem, jež jsou na velikosti přidělené parcely nezávislé. Lze se pak právem domnívat, že pravděpodobné zakládací schéma rakovnického náměstí je shodné se schématem ideálním.

     Půdorys Rynholce je dělen dvěma cestami na čtyři díly. Zatímco cesta dělící řadu usedlostí na východní straně návsi nevede na úkor modulové šířky žádné parcely, cesta na západní straně byla patrně ubrána z  parcely modulové velikosti. V pravděpodobných šířkách parcel zcela dominuje ta, rovnající se délce základního modulu (33 m/ 56 loktů). Jen v jižní části východní řady usedlostí se objevují dvě parcely s prokazatelnou šířkou poloviny základního modulu. V jižní části západní řady jsou dvě sousední parcely šířky 2/3 a 4/3 základního modulu. V součtu je jejich šířka rovná dvojnásobku modulu. Vzhledem k tomu, že tato šířka odpovídá pouze v části přiléhající k návsi, a v části zahrad mají obě sousední parcely šířku základního modulu, lze se domnívat, že původně mělo jít o dvě parcely s modulovou šířkou, a v části přilehlé návsi pak zřejmě došlo k jistému posunu hranice pozemku. Celkové délky všech úseků jsou násobky základního modulu. I u půdorysu Rynholce se pravděpodobné schéma ve většině parcel kryje se schématem ideálním.

     Z půdorysu Řevničova je opět čitelnější vyšší stupeň sociální diferenciace obyvatel, odrážející se v rozdílné šířce parcel. Řady usedlostí jsou zase děleny cestami. Východní řada se tak skládá ze dvou úseků. Lze těžko stanovit, zda byla cesta v této části vytyčena na úkor sousední parcely, či nikoli. Jisté je, že má přibližně šířku rovnající se polovině modulu (28 metrů/ 48 loktů) a sousední parcela je také široká polovinu základního modulu. Západní řadu usedlostí dělí dvě cesty na tři části. Cesta v severní části půdorysu prokazatelně vznikla na úkor parcely šířky základního modulu. Pozemek cesty v jižní části je široký 4/3 základního modulu a vedle něj leží pozemek šířky 2/3 základního modulu. Opět nelze jednoznačně tvrdit, zda tato cesta byla vytyčena společně s vysazením sídla, či později; jisté je, že respektuje modulový systém. Budeme - li odečítat šířky jednotlivých parcel východní řady od severu k jihu, zjistíme následující hodnoty: modul, pravděpodobně 4/3 modulu, modul, pravděpodobně modul, poloviční modul, 3/2 modulu, pravděpodobně modul, modul, pravděpodobně 3/2 modulu, pravděpodobně modul, modul, 4/3 modulu, 2/3 modulu, 4/3 modulu, 2/3 modulu, modul, 2/3 modulu, 3/2 modulu. Celková délka řady, včetně pozemku cesty, je 19 a 1/3 základního modulu. V západní řadě se od severu k jihu setkáváme s osmi šířkami parcel pravděpodobně modulovými, dvěma dvoutřetinovými, jednou pravděpodobně šířky 3/2 modulu, pravděpodobně modulovou, šířky 2/3 modulu, třemi pravděpodobně modulovými, pravděpodobně 2/3 modulu, pravděpodobně 3/2 modulu a řada končí parcelou modulové šířky. Celková délka řady včetně pozemku cesty činí dvacetinásobek základního modulu. V hodnotách šířek parcel se objevují násobky jedné poloviny a jedné třetiny základního modulu. Nejširší parcely jsou situovány jak ve východní, tak západní řadě usedlostí.

     Půdorys Třtic tvoří také dvě řady usedlostí různých šířek, rozdělené cestami na čtyři nestejné díly. Ani zde nelze jednoznačně určit, zda pozemky pro  cesty byly od počátku určeny svému poslání. Jisté je, že šířka pozemku cesty v severní části odpovídá hodnotě základního modulu (41 m/ 70 loktů) a v jižní části jedné třetině základního modulu. Parcely tvořící severní řadu mají následující šířky (od západu na východ): pravděpodobně modul, modul, modul, 2/3 modulu, polovina modulu, 2/3 modulu, polovina modulu, 2/3 modulu, modul, 2/3 modulu, modul, modul, 4/3 modulu, modul a polovina modulu. Celkem je  řada včetně cesty dlouhá 13 a půl základního modulu. V jižní řadě se setkáváme s parcelami následujících šířek (od východu k západu): modul, polovina modulu, modul, 4/3 modulu, modul, 4/3 modulu, 2/3 modulu, modul, modul, 5/3 modulu, 2/3 modulu, 2/3 modulu a modul. Celková délka řady včetně cesty tvoří třináct a jednu šestinu základního modulu. Ačkoli se parcela větší šířky než základní modul objevuje i v severní řadě usedlostí, více jich je v řadě jižní. V přehledu hodnot šířek parcel se vyskytují i násobky jedné třetiny a jedné poloviny základního modulu.

     Rozborem jednotlivých půdorysů a hledáním pravděpodobných schémat bylo zjištěno, že faktor sociální diferenciace, projevující se rozdílnými šířkami parcel, významně zasáhl do půdorysů některých vesnic, a výrazně je tím vzdálil od ideálního schématu. Na druhé straně existují i případy, kdy se ideální schéma se skutečnou parcelací výjimečně shoduje. U některých půdorysů se objevuje trend preference osluněných světových stran pro parcely širší, než je základní modul. Tedy pro parcely patřící špičce venkovské elity. Nejde však o trend obecně platný. Co se šířek parcel týče, vedle těch, které mají modulovou velikost, se objevují i násobky jedné třetiny či jedné poloviny, méně často se setkáváme s násobky jedné šestiny či čtvrtiny. Řady usedlostí jsou často děleny na dvě části cestou. Vypozorovali jsme dva případy. Buď bylo na šířku cesty pamatováno již při založení, nebo byla vymezena na úkor parcely modulové šíře. Zdá se, že v prvním případě jde o cesty, které v půdoryse sídla existovaly od jeho počátku, zatímco v případě druhém byly zřejmě vytyčeny dodatečně.    

     Pravděpodobná zakládací schémata byla vytvořena pouze na základě pravidelnosti parcelace a  možného použití modulu v  půdoryse sídla dokumentovaného mapami stabilního katastru. Abychom získali větší jistotu, do jaké míry se toto schéma blíží středověké realitě, porovnáme nyní počty parcel pravděpodobného schématu s počty usedlostí, uváděnými Berní rulou, a známými počty lánů při vysazení jednotlivých sídel.

 

C.4.2   Porovnání počtů usedlostí se známým počtem lánů a Berní rulou

      Již víme, že počet lánů uvedený při založení vesnice se neměl měnit. Zároveň však nelze uvažovat, že co osadník, to jeden lán.  Proto bude zajímavé porovnat nejprve ty vesnice, u nichž je počet lánů znám, s pravděpodobnými schématy a počty usedlostí v  Berní rule.. 

     V Bratronicích bylo 13 a ¾ lánů, z nichž 3 a půl měl rychtář a zbývajících 10 a ¼ obdělávalo 9 osedlých.[2] Pravděpodobné zakládací schéma však odhalilo 23 parcel. Berní rula uvádí 10 usedlostí velkých, 12 středních a 7 malých. Součet usedlostí  velkých a středních, doložených Berní rulou, a počet usedlostí dle pravděpodobného zakládacího schématu se liší o jednu usedlost. Zdá se tedy, že pravděpodobné zakládací schéma víceméně odpovídá situaci v Bratronicích před třicetiletou válkou. Jak si však vysvětlit zřejmý nesoulad mezi počtem lánů a počtem zjištěných parcel?

     Počet lánů je přibližně o polovinu nižší, než počet zjištěných parcel. Jelikož půdorysná struktura Bratronic je velmi ucelená, dá se předpokládat, že vznikla najednou, a ne pozdějším rozrůstáním. Pak by se dalo předpokládat, že původní šířky lánů byly rozděleny na menší části, aby uspokojily vyšší počet obyvatel. Otázkou je, kolik bylo celkem do Bratronic přivedeno osedlých. V opisu z urbáře z roku 1558 je psáno, že je ve vsi 10 osedlých, a ti mají 13 a ¾ lánu. Ve vsi jsou však také poustky, ale neví se, kolik a které.[3] Roku 1634 je v Bratronicích doloženo 24 statků - 15 jich je spálených a 9 osedlých.[4] Berní rula uvádí 16 statků osedlých a 6 pustých. Lze předpokládat, že se celkový počet usedlostí v letech 1558 až 1634 nezvýšil. Potom v roce 1558 bylo zřejmě v Bratronicích 14 usedlostí pustých. Pokud v  Bratronicích bylo v době jejich založení skutečně pouze devět osedlých a rychtář, tudíž deset usedlostí, muselo v průběhu let 1352 až 1558 dojít k prudkému nárůstu počtu osedlých na 24 a k nějaké katastrofě, která jejich počet opět snížila na deset. To je málo pravděpodobné, vezmeme - li v úvahu, že by k onomu prudkému nárůstu počtu obyvatel muselo dojít ještě před rozpoutáním ničivé síly husitských válek, tedy těsně po samotném vysazení obce. Ve světle těchto skutečností se zdá, že se Václav Kočka dopustil chyby: uvedl počet lánů, které patřily pouze k usedlostem osedlým, a ne k celé vesnici. Ve prospěch tohoto názoru svědčí jednak nesrovnalost s počtem usedlostí, jednak zachovalá parcelace. Zřejmě byly Bratronice vysazeny jako vesnice nikoli o 13 a ¾ lánu, ale alespoň o 24 lánech, což by odpovídalo  velikosti obce. I přes Kočkovu zjevnou chybu se potvrdil fakt, že zlomkové násobky objevující se v půdoryse vesnice byly běžnou praxí, a vůbec ne výjimečným úkazem.

     V Hudlicích bylo 26 a ¼ lánu, z nichž 2 a ¼ patřilo rychtáři, 2 faráři a 2 byly obecní k pastvě, 20 lánů bylo osedlých.[5] Berní rula uvádí v součtu velkých a středních usedlostí hodnotu 30. Pravděpodobné zakládací schéma došlo k počtu 29 usedlostí. Počet usedlostí doložených Berní rulou a počet usedlostí zjištěných pravděpodobným zakládacím schématem se liší o jednu. Pravděpodobné zakládací schéma se i zde velmi blíží dokumentované situaci před třicetiletou válkou. Celkové délky řad parcel dle pravděpodobného zakládacího schématu (PZS) jsou rovny 13 a půl a 13 a 2/3 násobku základního modulu, což přibližně odpovídá vždy polovině vysazených lánů.

    Hředlím bylo odměřeno 30 lánů, z nichž jeden patřil rychtáři, jeden faráři, čtvrt lánu kostelníkovi a dva lány podstoupeny obci pro pastvu dobytka.[6] Osedlým tedy připadlo 25 a ¾ lánu. Berní rula uvádí v součtu usedlostí velkých a středních hodnotu 29. Pravděpodobné schéma odhalilo 25 usedlostí s tím, že je zde zanedbáno možné rozdělení některých parcel šířky základního modulu na dvě parcely poloviční. Řady usedlostí dle PZS jsou rovné násobku 12 a 1/3 a 11ti násobku základního modulu. U severní řady parcel dle PZS je možné, že byla přibližně o tři moduly delší.

     Největší počet lánů se vyskytl na Křivoklátsku. Kněževsi jich připadlo 42, z toho 1 lán svobodný patřil rychtáři, faráři jeden a půl lánu svobodného a jeden lán poplatný, farář ze Zbečna získal 3 a ¼ lánu úročného, obec získala jeden lán a zbývajících 34 a ¼ lánu bylo přiděleno mezi osadníky. Roku 1545 zde bylo 30 osedlých, kteří obdělávali 38 lánů.[7] Berní rula udává v součtu 48 selských usedlostí. Ideální zakládací schéma odhalilo 30 parcel s tím, že i zde bylo zanedbáno možné rozdělení parcely modulové šířky na dvě poloviny. Celkové délky řad podle PZS činí 15 a 15 a 1/3 základního modulu.

     Lužné bylo vyměřeno 24 lánů, z nichž 2 svobodné připadly rychtáři, 2 manskému dvoru, 1 záduší, 5 hajným a zbývajících 14 bylo přiděleno deseti osedlým.[8] Berní rula uvádí, že v Lužné bylo před 30tiletou válkou 17 statků. Pravděpodobné zakládací schéma odhalilo 14 parcel. Řady parcel dle PZS jsou dlouhé 8 a 1/3 modulu a 6 modulů. Téměř všechny parcely v Lužné odpovídají svou šířkou základnímu modulu. Zdá se tedy, že pravděpodobné zakládací schéma přibližně mapuje oněch 14 lánů přidělených novým osedlým. Půdorys vesnice je však mnohem delší, než zjištěné řady usedlostí - činí přibližně třináctinásobek základního modulu. Nabízí se tedy řešení, že dalších deset lánů bylo vymezeno těch částech půdorysu, které se při hledání pravděpodobného zakládacího schématu jevily z hlediska použití základního modulu jako nepravidelné.

     Obci Mutějovice bylo přiděleno 33 lánů dědin, z nichž 2 svobodné lány byly dány faráři, 1 lán svobodný rychtáři a 31 lánů převzali osadníci.[9] Dle Berní ruly bylo v Mutějovicích v součtu 31 statků. Pravděpodobné zakládací schéma odhalilo 25 parcel, které mají téměř jednotnou šířku rovnou základnímu modulu. Součet délek všech tří řad parcel identifikovaných PZS činí 25krát šířku základního modulu. Rozdíl mezi zjištěným počtem parcel dle PZS,  počtem statků uvedených Berní rulou, a lánů si lze vysvětlit tím, že pravděpodobné zakládací schéma neřeší jižní část obce, která není identifikovatelná do modulového systému, a snad se nachází i v místě staršího osídlení. Zde by se mohlo skrývat oněch zbývajících osm lánů. Pak by bylo nasnadě, že co usedlost modulové šířky, to usedlost lánová, jak se domnívali i vedoucí archeologických výzkumů na Svídně, ve Mstěnicích i v Pfaffenschlagu.

     V půdoryse Nesuchyně byly identifikovány čtyři stejné díly řad parcel o délce rovné přibližně 6 a 2/3 základního modulu. V součtu délek těchto řad získáme hodnotu 27, která odpovídá i počtu zjištěných parcel podle PZS. Šířky těchto parcel především v severní části návsi odpovídají základnímu modulu. Nesuchyně měla 34 a ¾ lánů dědin, z nichž farář a rychtář dostali po dvou lánech svobodných, obec ¾ lánu, 30 lánů bylo rozděleno mezi osadníky.[10] Berní rula udává, že v Nesuchyni bylo celkem 30 usedlostí selských.

     Pavlíkov získal při svém vysazení 34 lánů, 3 lány svobodné držel rychtář, 1 lán byl vysazen právem manským a 30 lánů bylo poplatných.[11] Pravděpodobné zakládací schéma odhalilo v Pavlíkově 23 parcel téměř výhradně modulové šířky. Stejné číslo (23) dají v součtu i počty statků z Berní ruly. V půdoryse Bratronice se setkáváme s podobnou situací jako v půdoryse Lužné. Pravděpodobné zakládací schéma identifikovalo parcely, které leží v jádru půdorysu obce. Kompaktní a zjevně promyšlený urbanismus obce nenapovídá tomu, že by se vesnice pomalu rozrůstala do dnešní podoby. Jeví se, že pokud šířka lánu odpovídala šířce základního modulu, zbývajících 11 lánů se nachází po vnějším obvodu parcel, zjištěných pravděpodobným zakládacím schématem.  

     U dalších vesnic bohužel nejsou známy počty lánů, proto lze porovnat jen počty parcel zjištěných pravděpodobným zakládacím schématem s počty statků uvedených Berní rulou. Jednotlivé hodnoty jsou shrnuty v tabulce přílohy 3 a graficky znázorněny na následujícím obrázku. Z přehledu byl vyňat Rakovník, protože porovnání hodnot u něj by bylo neprůkazné. Nelze totiž stanovit, jaký podíl hodnot citovaných v literatuře se vztahuje k samotnému náměstí.

    Počty parcel identifikovaných pravděpodobným zakládacím schématem se velmi blíží součtu počtu statků uváděných Berní rulou. U Pavlíkova, Břežan a Třtic se dokonce shodují. Výrazné diference u Kněževsi, Řevničova a Rynholce si lze vysvětlit tím, že pravděpodobné zakládací schéma upřednostňovalo parcelu modulové šířky před dvěma sousedními parcelami šířky poloviny základního modulu. V Mutějovicích je rozdíl mezi parcelami identifikovanými pravděpodobným zakládacím schématem a hodnotami uvedenými v Berní rule způsoben tím, že se pravidelná parcelace netýkala celé jižní části půdorysu, kde pravděpodobně ležely usedlosti započtené do celkového součtu v Berní rule. Půdorys Mšeckých Žehrovic je problematický, a proto u něj není rozdíl hodnot překvapující. Rozdíl je patrně způsoben jednak zřejmým rozdělením parcel zobrazených ve schématu jako modulové, jednak zanedbáním nepravidelné zástavby v jihozápadní části obce. 

     Pravděpodobné zakládací schéma  zřejmě mapuje tu část vytyčené obce, v níž se soustředily usedlosti. Shodující se počty parcel v modulovém systému s počty statků podle Berní ruly nasvědčují tomu, že se podařilo přiblížit  skutečnosti, jak asi vypadala „obydlená" část půdorysu obce na konci středověku.

    Počet lánů daný obci je odlišný od počtu usedlostí uvedených Berní rulou, i parcel dle pravděpodobného zakládacího systému. Výjimku tvoří Hudlice, kde se  všechny tři hodnoty sobě přibližně blíží. U ostatních půdorysů počet lánů převyšuje jak počet zjištěných parcel podle PZS, tak počet statků z Berní ruly. Jen u Kněževsi je počet lánů nižší, než počet usedlostí dle Berní ruly. Tento stav si lze vysvětlovat tím, že ne každé usedlosti připadl právě jeden lán, a ne každý lán musel nutně mít na svém pozemku usedlost.

 

C.4.3  Rekonstrukce reálných zakládacích schémat z map stabilního katastru

     Pravděpodobné zakládací schéma se soustředilo při hledání parcel v prokazatelném modulovém systému na paralelní řady usedlostí. Ostatně i archeologické nálezy na Svídně, ve Pfaffenchlagu a v Mstěnicích dokumentují jednotlivé zbytky staveb soustředěné ve dvou řadách po delších stranách návsi. Avšak v půdoryse vesnic zůstávají volná čela a rohy návesních útvarů, kde byly pravděpodobně vytyčeny také lány. Jak jinak si vysvětlit kompaktnost urbanistických útvarů? Příkladem takové vesnice, která mohla mít vnitřní prostorové rezervy, by se staly Pavlíkov nebo Lužná. Urbanistický tvar je zde jasně vymezen, ale počet parcel dle PZS, i počet statků doložený Berní rulou, je výrazně nižší. Statky na modulově rozměřených parcelách jsou soustředěny v jádru půdorysu, zatímco ve zbývající vytyčené části mohly být lány nezastavěné. Při pozdějším vzrůstu počtu obyvatel  se asi přirozeně čerpalo z  územní rezervy, a i tyto plochy byly zastavovány.

     V půdoryse především  Pavlíkova, Lužné, Mutějovic a Nesuchyně byl identifikován vysoký počet parcel s šířkou základního modulu, které zřejmě odpovídají jednolánové usedlosti. Šířka základního modulu tedy pravděpodobně odpovídá šířce lánu. 

    Pokud se  pokusíme na základě upřednostnění šířky základního modulu najít v půdorysech  vesnic, u nichž známe počet lánů, kde by  mohly být při založení vesnice vytyčeny, získáme reálná zakládací schémata. Tato schémata vpodstatě  vycházejí z původní myšlenky aplikace základního modulu v půdoryse, ale s tím rozdílem, že dosud sloužila za základ mapa stabilního katastru, v níž byl hledán počet pravidelných parcel. A nyní známý počet lánů hledáme v  půdoryse zachyceném mapou stabilního katastru.

    Schémata ideální i pravděpodobná mapují ony parcely, na nichž patrně  vždy stály usedlosti. Schéma reálné vyznačuje možné lány, bez ohledu na jejich  zastavěnost.

    Reálná zakládací schémata Hudlic, Hředlí, Kněževse, Lužné, Mutějovic, Nesuchyně a Pavlíkova jsou součástí obrazové přílohy. 

    Promítneme - li přes sebe schéma reálné a ideální, zjistíme, o kolik se hranice jednotlivých možných lánů posunuly v zastavěné části vesnice vůči naší ideální představě, založené na opakování jednolánové parcely (tj. šířky základního modulu) v půdoryse sídla. Při promítnutí schématu pravděpodobného do reálného získáme představu o těch parcelách v zastavěné části půdorysu sídla, které s pravděpodobností odpovídají původním vytyčeným lánům.

    Každé ze  schémat je přirozeně důležité z jiného pohledu, ale všechna mají společného jmenovatele: jde jen o teoretické rekonstrukce téměř 700 let staré skutečnosti, získané díky mladším podkladům a informacím. Proto také může existovat jistá vůle v interpretaci, kudy přesně vedly hranice parcel či lánů. Použití základní délkové jednotky, ať již ji budeme nazývat  základním modulem či šířkou lánu, je prokazatelné ve všech schématech, a patrně odpovídá práci měřičů vytyčujících nové sídlo.


[1] Lorenc Vilém: Nové město pražské, SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1973.

[2] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 163.

[3] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 165.

[4] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 166.

[5] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 190.

[6] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 297.

[7] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 308, 310.

[8] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 343.

[9] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 360.

[10] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 369.

[11] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 374.

24.02.2013 17:42:34
azp.peskova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one