Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.

C3| Identifikace vyměřovacích soustav zaniklých středověkých vesnic

     Ani u zaniklých středověkých vesnic se nám nepodaří přesně odhalit, jak vypadaly v době svého vzniku. Mapy destrukcí, pořízené rozsáhlými archeologickými průzkumy, dokumentují stav sídla v době jeho zániku. Přesto je studium půdorysů zaniklých středověkých vesnic významnou součástí této  práce, protože napomůže  k ověření  některých poznatků získaných na základě studia podkladů, dokumentujících stav sídla v mladší době (Berní rula - 1654, mapy stabilního katastru - polovina 19. století), a současně umožní posun po pomyslné časové ose blíž době vrcholící středověké kolonizace.

 

C.3.1   Zaniklá Svídna

 

 C.3.1.1   Shrnutí základních poznatků získaných archeologickým výzkumem[1]

      Zaniklá Svídna byla objevena povrchovým průzkumem v roce 1966. Geodeticko - topografický průzkum na lokalitě proběhl v roce 1967 a rok následující byl vyhrazen různým prospekčním pracím, především geofyzikálnímu průzkumu. Vlastní archeologický průzkum byl zahájen v roce 1969. První etapa prací  skončila v roce 1973. Vedoucím výzkumných prací byl Zdeněk Smetánka, který trosky Svídny po dlouhém a náročném hledání objevil přibližně dva kilometry jihozápadně od Malíkovic (okres Kladno) při staré, zčásti již zaniklé cestě spojující Malíkovice s Mšecem (okres Rakovník).

      Svídna je výjimečná hned z několika důvodů. Byla to jedna z prvních celokamenných nebo převážně kamenných vsí, které vznikly v Čechách, a byla vůbec první, jíž byla v Čechách věnována soustavná archeologická pozornost. Z hlediska porovnání s půdorysy vybrané skupiny obcí na Rakovnicku jsou poznatky ze Svídny mimořádně cenné, protože spadá do prozkoumávané oblasti.

      Přesné datum vzniku Svídny není známo. Zdeněk Smetánka se domnívá, že buď vznikla, aby vyplnila mezeru v osídlení 13. století, nebo díky posunu kolonizačního čela do méně příznivé polohy. Období vzniku Svídny se tedy víceméně kryje s obdobím vysazení zkoumané skupiny vesnic na Rakovnicku. První písemná zmínka o Svídně pochází z roku 1386.[2] 

     Vesnice ležela v nadmořské výšce 418 - 424 m, tedy těsně nad hranicí 400 m, která bývá při sídelně historickém studiu považována za linii rozdělující relativně příznivé sídelní plochy od ploch relativně nepříznivých. Z hlediska klimatické rajonizace leží těsně při hranici Quittovy mírně teplé oblasti (Q MT 11) a oblasti teplé (QT 2), které jsou charakterizovány delším teplým a suchým létem, mírně teplým jarem a podzimem, krátkými přechodnými obdobími mezi ročními dobami, zimou krátkou, mírně teplou a velmi suchou, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota (Rt) 8 - 7°C a průměrná teplota ve vegetačním období 14 - 13°C. Průměrný roční úhrn srážek (Sr) 500 - 550 mm, v období vegetace (Sv) mezi 350 - 400 mm. Langův dešťový faktor (d.f.) kolísá kolem 70, což značí větší suchost území.

      Mezi nesporné nedostatky lokality, vybrané k založení Svídny, patřil nedostatek vody a půda - hnědozem NT IX - 27, půda jílovitá a špatné kvality. Naopak předností byla snadná dostupnost stavebního kamene (turonského slínovce a slepence).

      Vesnice byla založena na pravidelném půdorysném schématu. Jak konstatuje Zdeněk Smetánka: „Pravidelnost Svídny je detailním odrazem širších ekonomických tendencí. Pořádek, přehledná parcelace umožňují řádnou evidenci majetku, a tím i pořádek v odvodu dávek. Nově zakládaná sídliště již tento řád dostávají do svého začátku, starší sídliště,zejména jejich plužiny, se novému hospodářskému systému přizpůsobují reorganizací, tzv. „přeměřováním"."[3] Při porovnání Svídny s archaickou vesnicí o raně středověkých prvcích, jak ji dokládá Mandevillův cestopis, použil Zdeněk Smetánka  slova: „Na první pohled máme před sebou dva světy. Svět dávné minulosti, jehož kořeny sahají až do pravěku, a svět budoucnosti. Nový obraz pevně stavebně konsolidované vesnice, který se tehdy vytvořil - a Svídna jej dokonale reprezentuje - obraz, který přežil staletí až do současnosti, a teprve od 60. let mizí v důsledku moderní koncentrace a specializace zemědělské velkovýroby."[4]

     Svídna je útvar cele „normový", chovající se téměř netečně ke geomorfologickým podmínkám. Její zakladatelé dali, nebo museli již dát, přednost pravidelnosti na úkor využití místních podmínek.

     Oddělení jednotlivých zastavěných parcel, a tím zjištění počtu usedlostí, bylo snadno proveditelné v prostoru za domy a dvory, tedy v zahradách. Zde směrem od domů, v pravidelných odstupech až k ohradní zdi zahrad, paralelně probíhají hrázičky, pozůstatky rozvalených zdí oddělující jednotlivé parcely. Bez zajímavosti není ani fakt, že neexistuje výrazný rozdíl mezi zdmi oddělujícími parcely, jejichž význam je převážně právní, a zdmi ohrazujícími souvisle celou ves, což nesvědčí právě pro „opevňovací" funkci hrazení.

Svidna.jpg
Mapa destrukcí zaniklé středověké vesnice Svídna u Slaného.
Svidna1.jpg
Kresebná rekonstrukce celkového vzhledu vesnice Svídna na základě povrchového průzkumu (podle Ing. arch. A. Doležela).

Obytné domy na Svídně měly již trojprostorové uspořádání. Jak dodává Zdeněk Smetánka, prosazování funkčně složitějších půdorysů, a tedy i trojprostorového komorového uspořádání, souvisí se změnami hospodářského systému, změnami zemědělské techniky a celkovou změnou životního stylu. Na Svídně je trojdílné jádro obklopováno ještě dalšími doplňky - stájí, sýpkou, sklípkem. Jádrem domu byla jizba s pecí (18 - 11 m2, z toho 4 - 2 m2 pec). Funkčně sloužila spíše jako jakási ohřívárna a ložnice pro vybrané členy rodiny. Zemědělci trávili mnohem větší část života mimo dům, spávalo se i v chlévech, komoře a v létě mimo dům. Otopné zařízení - mohutná kamenná pec byla postavena v rohu jizby  vpravo od vchodu. V kvádrovitém plášti z opuky byl vyklenut prostor pece z kamenů odolnějších žáru, stěny i mírně zvýšené dno byly vymazány hlínou. Otvor pece byl více či méně výrazně orámován odolnými většími kameny. Kouř, který z pece vystupoval, musel být odváděn podstřeším, nejspíše jednouchým dýmníkem. V síni byly nalezeny stopy po ohništi, tj. počátku procesu, který skončil převedením úplně celého kuchyňského provozu z hlavní místnosti do zadní části síně. Čadící pec se přeměnila v nepřímo ze síně vyhřívané těleso kamen. Nevíme bezpečně, zda to tak bylo již při  výstavbě Svídny  samotné.

      Na Svídně jsou hospodářské budovy funkčně přesněji diferencované, což vyžadoval racionálnější a produktivnější způsob hospodaření prosazující se od 13. století. Sýpky byly čtvercovité objekty stojící relativně o samotě v zadní části dvora. Byly to stavby relativně pevné, ohnivzdorné, které měly sedlákovi zabezpečit to nejcennější, to jest úrodu, osivo pro příští rok, i ostatní cennosti. U usedlosti s číslem 3 navazovala stáj přímo na obytný dům. U usedlostí 1 a 2 byly stáje a chlévy pravděpodobně dřevěné.

      Uspořádání dvora mělo trojstrannou nebo dvoustrannou dispozici.

      Chovali se koně, dobytek a vepři, ovce, kozy, běžná drůbež (hlavně kur). Od 13. století značně stoupá podíl žita a ovsa na úkor pšenice a prosa. Zvýšení významu žita vychází z jeho větší odolnosti a relativně značné schopnosti využít minerálních živin k tvorbě výnosu, a to zejména z chudších půd a v klimaticky méně příznivých polohách. Na Svídně je doloženo používání trojpolního systému.

     Svídna nebyla sídlištěm vysloveně chybně založeným. Byla spíše sídlištěm slabým, dostala do vínku nepříliš kvalitní půdu, a patrně i problémy s vodním režimem, nejspíše ještě zesílené teplejším klimatem na konci 15. a v první polovině 16. století. Písemné prameny nevypovídají o nějakém vážném zásahu do života Svídny, spíše z nich vyplývá, že život na Svídně v hospodářských podmínkách pozdního středověku postupně zhasínal. V pokročilé první polovině 16. století byla již Svídna zcela jistě pustá. 

 

C.3.1.2   Moduly na Svídně dle Zdeňka Smetánky

      Pravidelnost půdorysu Svídny byla na první pohled tak zřejmá, že zlákala i Zdeňka Smetánku k hledání nějakých těch zákonitostí v jejím půdoryse. Své hledání modulu na Svídně popisuje následovně: „Již při prvním zběžném náhledu na plán vesnice lze postřehnout určitou pravidelnost v rozměření. Měřičským rozborem bylo zjištěno, že charakteristickým rozměrem parcely je její šířka, zatímco délky poněkud kolísají podle místní situace. Jako základní modul, měřeno v zadních částech parcel, se ukázala šířka kolem 21 m (parcely 1, 2, 4, 7, 12, 13). Dvojnásobnou šířku- přibližně 42 m vykazují parcely 3, 11, 10, a zcela mimořádné rozměry má parcela v JV rohu vsi číslo 14, jejíž šířka je čtyřnásobkem základního modulu. Něco méně než 30 m jsou široké parcely 5, 8 a 9, což představuje asi necelý půldruhanásobek základního modulu, a konečně parcela 6 je široká  přes 15 m, což je asi ¾ modulu. Z hlediska přesnosti, jakou umožňuje studium povrchových i vykopaných zbytků, nemá příliš smysl hledat v přibližném rozměru 21 m nějaký další staročeský modul. Nicméně za pozornost stojí zjištění, že základní šířka parcely se nejvíce přibližuje 35 pražským loktům. Délky parcel s výjimkou č. 14 kolísají od 47 - 49 m (číslo 1) až k 75 m (číslo 13)."[5]

      Na jihu lze v řadě usedlostí vyčíst úzkou uličku kolmou na delší stranu návsi , která směřuje ven z návsi po terasovité cestě dolů, do strže k vodnímu zdroji. Touto uličkou pravděpodobně odtékala v nepříznivých povětrnostních situacích přebytečná voda z návsi.

 

Svidna2.jpg
Moduly na Svídně dle Zdeňka Smetánky.

     „Středověká Svídna byla pravidelně rozměřena a stavěna podle jednotného plánu, i když některé okrajové usedlosti nemusely být nutně stavěny spolu s ostatními současně. Existenci takto pravidelných víceméně návesních plánovitě založených vsí nemůžeme v českém prostředí předpokládat ve 12. století, a s velkou pravděpodobností ani v prvních desetiletích 13. století. Její pravidelné rozměřené uspořádání souvisí s ekonomickými proměnami, které se výrazněji prosazují až ve  druhé polovině 13. století a na počátku 14. století. Svými 14 parcelami představuje mezi vrcholně středověkými vesnicemi sídliště spíše menší. Je snad pravděpodobné, že šířky parcel, jež de facto určují velikost usedlostí, jsou asi odrazem běžného sociálního rozvrstvení středověké vesnice. Srovnání s předhusitskými urbáři to naznačuje. Nelze však bezpečně určit, zda šířkový modul 21 m reprezentuje existenci jednolánové usedlosti. Jde  však s ohledem na historické znalosti a sociální diferenciaci předhusitské vesnice o nejpravděpodobnější výklad."[6]

       Zdeněk Smetánka ve svém rozměření Svídny došel ke stejnému závěru, jaký plyne i z rozměření skupiny obcí na Rakovnicku. V půdoryse vesnice se opakuje jeden základní modul, a tím je šířka parcely. Potvrzuje se i předpoklad, že rozdílnou šířku parcel způsobuje sociální diferenciace jednotlivých osadníků. Vzhledem k tomu, že byl měřen půdorys sídla, které bylo postupně opuštěno v 16. století, a nebylo zřejmě nutné v průběhu jeho existence výrazně měnit jeho původní urbanistickou strukturu, nalezený modul 21 m prokazatelně odpovídá délce, kterou při vytyčování půdorysu používali středověcí měřiči. 

 

C.3.1.3   Rozměření Svídny

      I když Zdeněk Smetánka při rozměření Svídny  nalezl prokazatelný základní modul, uskutečnilo se pro účely této práce speciální měření, zvláště na mapě destrukci získané povrchovým průzkumem,  v odborné  literatuře  již publikované...

     Před přístupem k popisu odměřených jednotlivých šířek parcel třeba upozornit na skutečnost, že Svídna má delší stranu obdélné návsi orientovanou ve směru jihozápad - severovýchod, tedy ve směru přibližně východ - západ, který převládal i u vybrané skupiny obcí na Rakovnicku. Hloubka parcel je sice kolísavá, přesto je však vnější obvod zřetelně vymezen. Koncové usedlosti severní (číslo 8) a jižní řady (číslo 14) předstupují před ostatní, a omezují přístupnost návsi kratšími stranami centrálního obdélníku. U usedlosti číslo 14 je hloubka parcely přibližně srovnána s hloubkami parcel navazujících. Parcela číslo 8 je jakoby celkově vysunuta z řady, a tedy i v zadní části parcely vzniká mezi touto a ostatními „odskok". Ačkoliv část parcely usedlosti číslo 14 uzavírá náves z jihu, v severní řadě nenalezneme její protějšek jako u dvojice usedlostí 8 a 9, ale pouze zeď.  Popsané nesrovnalosti v půdoryse, týkající se krajních usedlostí, by mohly nasvědčovat, že snad tyto nebyly vysazeny souběžně s ostatními.

     Zatímco Zdeněk Smetánka měřil jednotlivé šířky parcel v zadních částech zahrad (ostatně stejná část parcely byla preferována i při hledání základního modulu u vybrané skupiny obcí na Rakovnicku),  zaměřuje se tato část na odměření hodnot okolo návsi, tedy těch, které s největší pravděpodobností vynesli sami měřiči při zakládání vesnice.

Budeme - li postupovat od východu k západu severní řadou usedlostí,  byly odměřeny následující hodnoty šířek parcel: číslo 1 - 21 m, číslo 2 - 21 m, číslo 3 - 40 m, číslo 4 - 20 m, číslo 5 - 26 m, číslo 6 - 15 m, číslo 7 - 21 m, číslo 8 - 31 m. V jižní frontě: usedlost číslo 9 - 31 m, číslo 10 - 40 m, číslo 11 - 42 m. Zde je řada usedlostí přerušena již zmiňovanou kolmou cestou a dále pokračuje usedlostí číslo 12 o šířce 21 m, číslo 13 - 20 m, číslo 14 má v přední části svou parcelu rozdělenou na dvě části, jedna o šířce 36 m je v rovině s ostatními usedlostmi jižní řady, druhá o šířce 37 m předstupuje a podobně jako usedlost číslo 8 v severní řadě návsi omezuje vstup do centrálního prostoru vesnice.

      Základní šířka 21 m se v půdoryse vesnice prokazatelně opakuje. Lze ji odečíst u usedlostí číslo 1, 2, 7 a 12. Usedlosti číslo 4 a 13 mají šířku parcely rovnou 20 m, tedy přibližně modulovou. Parcela usedlosti číslo 11 má  šířku rovnou dvojnásobku modulu (42 m), přibližně dvojnásobné šířky parcel lze odečíst i u usedlostí 3 a 10 (40 m). Usedlosti s čísly 8 a 9 mají parcely široké 31 m, což odpovídá přibližně půldruhanásobku základního modulu.

     Z hlediska aplikace modulového systému se mohou zdát problematické sousední parcely usedlostí 5 a 6 o šířkách 26 m a 15 m, a obě části parcely usedlosti číslo 14 o šířkách 36 a 37 m.  Snad s výjimkou hodnoty 15 m, což jsou necelé ¾ základního modulu, nelze u těchto hodnot mluvit o nějakých rozumných násobcích základního modulu o délce 21 m. Jak si tuto nesrovnalost vysvětlit, když je v ostatních částech půdorysu Svídny modulové uspořádání tak prokazatelné? Nechme prozatím  tento problém otevřený a zaměřme se na další dvě zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag a Mstěnice.  

Svidna3.jpg
Vlastní rozměření půdorysu Svídny.
(modře hodnoty zjištěné Zdeňkem Smetánkou)
C.3.2   Zaniklý Pfaffenschlag

 

C.3.2.1   Shrnutí základních poznatků získaných archeologickým výzkumem[7]

      Zaniklá středověká osada Pfaffenschlag leží v lesním masivu západně od  Slavonic. Při hledání modulů u dalších dvou zaniklých vesnic se  přesouváme z Čech na Moravu, oblast od Rakovnicka vzdálenější. Proto je důležité prokázat použití modulů ve vytyčování vesnic i zde. Komplexní výzkum sídliště probíhal v letech 1960 - 1971 na ploše o výměře 22 500 m2. Vedoucím výzkumu byl Vladimír Nekuda.

     Pfaffenschlag nebyl založen na zeleném drnu. Stopy starší osady byly zachyceny na různých místech, zejména pak na pravém břehu potoka, kolem něhož bylo sídlo založeno. Slovanské obyvatelstvo zde bydlelo v jednoprostorových příbytcích čtvercového - nebo téměř čtvercového půdorysu - o průměrné ploše 23,7 m2. Půdorysy obytných domů představují částečně zahloubené obydlí s kůlovou konstrukcí, u jednoho zahloubeného objektu byla identifikována konstrukce srubová. Ohniště bylo v jednom z rohů objektu, pravděpodobně proti vstupu. K hospodářskému vybavení patřily zásobníkové jámy. Sídliště bylo pravidelně organizováno. Středověké usedlosti na pravém břehu potoka překrývají starší objekty. Asi 50 - 60 obyvatel se živilo zemědělstvím, pěstovali žito a pšenici, chov dobytka nebyl příliš rozsáhlý. Nálezy přeslenů dokládají domácí zpracování vláken. Osada zanikla požárem. Mezi jejím zánikem a vznikem středověkého sídla uplynulo 100 let.

       Vliv existence mladší osady na vznik středověké vesnice shrnuje Vladimír Nekuda slovy: „...existence starší osady musela být při obnovování středověké vesnice v povědomí a zejména stopy bývalých polí byly asi ještě patrny. Proto se domnívám, že při vysazení nové vesnice byla východiskem starší plužina a například i další zvyklosti (např. nápadná je malá vzdálenost mezi jednotlivými usedlostmi středověké vesnice)." [8]

     Slovanské osídlení je bezpečně doloženo v 11. století a zaniká kolem poloviny, nebo po polovině 12. století. Středověká osada vznikla pravděpodobně v letech 1260 - 1278. Lokátor byl zřejmě německé národnosti.

     Vesnice Pfaffenschlag byla založena v nadmořské výšce 575 m, osadou protéká Slavonický potok, místy tvořící menší rybníčky, sklon území je k jihovýchodu až k východu. Klimatická oblast B5, mírně teplá, mírně vlhká, průměrná roční teplota 7°C, průměr vodních srážek 615 mm, rozložení srážek během roku příznivé, ve vegetačním období od dubna do září spadne přes 60% srážek. Vegetační období trvá přibližně 140 dní. Pfaffenschlag leží při horním okraji jedlo - bukového klimato - vegetačního stupně. V okolí byly buko - jedlové lesy, v údolí potoka olšiny. Převážná část plochy bývalé plužiny byla původně oligotrofní hnědozem a mírný podzol, který směrem na západ přechází ve vyšších polohách plynule do humusového podzolu.

     Celkově lze Pfaffenschlag hodnotit jako osadu víceméně podhorského rázu, v poměrně drsné poloze, s nepříliš velkou výměrou orné půdy a bez přebytku luk, zato s dostatkem málo kvalitních pastvin. Živinami chudá a kyselá půda umožňovala pěstování jen málo náročných plodin (žito, pšenice, oves, pohanka) s nízkými výnosy. Zvýšený význam měl proto chov dobytka.

Pfaffenschlag.jpg
100_1632.JPG
Mapa destrukcí zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag u Slavonic.
Kresebná rekonstrukce zaniklého Pfaffenschlag na začátku XV. století.

     Základní stavební materiál pro stavbu domů tvořily dřevo a kámen. Obytná část domu byla srubová, zatímco ostatní části  asi kamenné. Půdorysně se objevují domy trojdílné, dvojdílné a domy s půdorysem atypickým. Nejvíce se objevují půdorysy trojdílné, obdélné, s poměrem délky k šířce zhruba 2:1. Síň měla v průměru výměru 35 m2. Jizba byla přibližně čtvercová s průměrnou plošnou výměrou 23,5 m2. Vedle jizby byla úzká místnost o šířce 1,2 - 3,4 m, délka odpovídala délce jizby, její funkce byla zřejmě komunikační. Komora o průměrné ploše 23 m2 byla pravděpodobně patrová, přístupná ze síně po žebříku. Vedle funkce skladovací plnila i funkci obytnou, zejména v případě, řešila - li problém soužití více generací pod jednou střechou. Vedle komory byla i menší místnost o průměrné ploše 9,6 m2. Trojdílné domy měly 5 až 7 místností dispozičně uspořádaných jako dvojtrakt. Dvojdílné půdorysy vpodstatě odpovídaly trojdílným bez komory. Ve Pfaffenschlagu bylo 10 domů trojdílných a jeden dvojdílný s kletí, tj. 11 rolnických usedlostí, ve dvojdílných domech bydleli příslušníci venkovské chudiny, domkáři, chalupníci.

     Je zde tedy doloženo jak stádium, kdy dům (jizba a síň) a hospodářská část (špýchar, kleť) stály odděleně blízko sebe, tak spojení obou částí do jediné. Na přelomu 13. a 14. století nebyla ještě vytvořena tradice trojdílné půdorysné skladby, ta vznikla až v průběhu dalších dvou staletí.

     Otopné zařízení se nacházelo v jizbě, v ojedinělých případech také v komoře. Pec i otevřené ohniště byly v jizbě vedle sebe.

    Objevují se zde sklepy a podzemní chodby (lochy), které měly skladovací funkci.

    Chlévy se napojovaly většinou přímo na dům ve směru podélné osy. V jednom případě se objevuje půdorys hákový. Prostorově zaujímala plocha chléva až 20m2. Jiné hospodářské stavby (stodoly, dřevěné ohrady, apod.) nebyly ve Pfaffenschlagu zjištěny. Dvory byly nedílnou součástí středověkých usedlostí, vůči návsi byly opatřeny vjezdovými branami s patníky po stranách. Tam, kde usedlost navazovala na pole, asi stály  ploty.

     Usedlost se skládala z poměrně prostorného dvora, obytné budovy a jedné nebo více budov hospodářských. Zástavba dvora vykazovala účelné a plánovité rozložení budov v rámci dvorové parcely.

     K obdělávání půdy se používal pluh, tažnou silou byli koně. Pole byla vláčena bránami. Hlavními pěstovanými plodinami žito a pšenice, dále pak se pěstoval oves, ječmen a pohanka. Obilí se sklízelo srpy, bylo mláceno cepy a ukládáno do velikých hliněných nádob tzv. zásobnic. Z ovoce pěstovány třešně, rybíz, ořešák vlašský. K vybavení venkovské usedlosti patřily vozy. Důležitou roli pro obživu obyvatel hrál chov dobytka, především skotu, koní, ovcí, koz a prasat.

     Urbanistické uspořádání Pfaffenschlagu podmiňoval jednak potokem a okolní terén, jednak hospodářské zaměření obyvatel. Koncentrační osu půdorysu určoval místní potok. Usedlosti na pravém břehu byly pravidelně uspořádány se štítovou orientací vůči potoku, na levém břehu potoka bylo zastavění nepravidelné, domy byly vůči potoku orientovány jak podélně, tak štítově, a netvořily pravidelnou řadu.

     Za předpokladu, že v jedné usedlosti žilo 6 až 8 lidí, měl Pfaffenschlag 100 až 120 obyvatel. Byla to tedy vesnice střední velikosti. Sociální a hospodářské poměry obyvatel nebyly stejné. Na pravém břehu potoka se nacházely jen usedlosti lánové, na levém břehu potoka byly 4 usedlosti lánové, mlýn a 4 dvojdílné domy patřící pravděpodobně podsedníkům. Podsedníci tvořili 25% obyvatel, 60% obyvatel představovali sedláci, držitelé asi lánových usedlostí. Rychtář byl s největší pravděpodobností i mlynářem.

     Pfaffenschlag byl někdy v letech 1423 - 1432 vypálen husitskými vojsky a již se více neobnovil. K tomu jistě přispěly i zhoršující se podmínky poddaných a špatná půda.

      Půdorys středověké vesnice od  jejího vzniku až po archeologický průzkum  dělí 160  let, čili  zhruba život tří generací.

 

C.3.2.2   Rozměření Pfaffenschlagu

V této vesnici nejsou zachovány hranice parcel tak jasným způsobem jako na Svídně, ale tento problém se dá do určité míry obejít. Za logického předpokladu, že dvory usedlostí na pravém břehu dosahovaly vždy obvyklým způsobem až k zadní stěně domu sousední usedlosti, lze poměrně snadno odhadnout šířky parcel  uvnitř řady. O šířce parcel okrajových usedlostí nelze tvrdit nic určitého (ale byla nejspíše stejná).

Pravý břeh potoka, s usedlostmi orientovanými štítově k potoku, vykazuje větší pravidelnost, než břeh levý. Proto začněme s hledáním modulu zde. Budeme - li postupovat od západu k východu, mezi podélnými stěnami jednotlivých usedlostí, lze odměřit přibližně  hodnoty: 26 m, 31 m, 15 m, 15 m, 18 m a 22 m. První hodnota je u usedlosti krajové, proto nelze s jistotou tvrdit, zda parcela nepokračovala ještě dále za dům. Hodnoty 15 m a 31 m ukazují na pravděpodobný modul a jeho poloviční a celý násobek. Problematické se zdají být hodnoty sousedních parcel o šířce 18 m a 22 m. Ty se na první pohled neblíží žádnému z logických násobků pravděpodobného modulu 30 m.  O šířce parcely krajní usedlosti na východním konci řady nemůžeme říci s určitostí nic.

Pfaffenschlag1.jpg
Vlastní rozměření zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag.

        Na levém břehu potoka je situace komplikovanější. Překvapivě nejlepší z hlediska odměření šířky parcely je usedlost s okapovou orientací, zakončující řadu na východním konci. Zde je právě dochován zbytek ohrazení, a šířka parcely tudíž obnáší 30 m. Následující určení šířky parcely je poměrně problematické. Vedle usedlosti s okapovou orientací stojí dva domy stojící štítově k potoku. Z hlediska převažující okapové orientace v celé řadě jde o jakousi urbanistickou anomálii. Mezi zbytky podélných stěn lze odměřit hodnoty 10 m a 25 m - tedy 1/3 modulu šířky 30 m a 5/6 modulu šířky 30 m. Celkový součet těchto dvou parcel je 7/6 modulu délky 30 m, tj. 35 m. Následující možné parcely mají šířky 32 m a 28 m - čili s diferencemi, které se jakoby navzájem vyrovnávají.  Ony dva metry rozdílu mezi základním modulem a naměřenou hodnotou jednomu ze sousedů chybí, a druhému naopak přebývají.

      Pokud skutečně došlo k jakémusi posunu hranice dvou sousedních parcel o dva metry na úkor, resp. ve prospěch souseda druhého na levém břehu, mohla stejná situace nastat i na břehu pravém u sousedních parcel šířek 18 m a 22 m. V daném případě by mohlo jít o poloviční násobek modulu, tj.15 m, ke kterému byla z nějakého důvodu přidána diference 3 m a násobek 5/6 modulu, tj. 25 m, od něhož byla naopak diference 3 m odebrána.

      Sečteme - li šířky všech usedlostí na levém břehu řeku, získáme hodnotu 125m, což odpovídá násobku čtyř a jedné šestiny pravděpodobného základního modulu rovného 30 metrům. Celkový součet stanovených šířek usedlostí na břehu pravém se rovná 127 m, což je hodnota velmi se blížící součtu naměřených šířek usedlostí na břehu levém. Bohužel celkovou délku řady nelze jednoznačně určit, neboť o šířce parcely krajní usedlosti možno jen spekulovat, ale zřejmě šlo o hodnotu 25 m nebo 30 m, tedy násobek 5/6 modulu, případně o celý jeden modul.

 

      Zdá se tedy, že modulová šířka parcely v Pfaffenschlagu se pohybuje kolem 30 m. V této souvislosti (protože se nacházíme na moravské straně bývalé zemské hranice) se jeví zajímavé převedení této délky na nikoli české, nýbrž brněnské lokty. Brněnský loket měl délku 79,052 cm[9] (je přesně o jednu třetinu delší, než loket pražský). Pak 30 m odpovídá přibližně 38 loktům brněnským. Tato hodnota je z hlediska násobnosti základních jednotek nedělitelná třemi. Proto by bylo možná vhodnější připustit délku modulu 39 loktů brněnských, čili přibližně 30,8 m. Kdyby se ale místo loktů brněnských použily lokty české - pražské, vyšlo by oněch 30,8 metrů na 52 loktů českých (1 loket = 59,27 cm).

     Studium půdorysu Pfaffenschlagu přineslo zjištění, že pokud dvě sousední parcely na první pohled nejeví příslušnost k některému z logických násobků základního modulu, je nutné prověřit, zda nedošlo z nějakého důvodu k posunutí společné hranice mezi těmito sousedy. O tom, proč došlo k posunu parcelní hranice, můžeme jenom spekulovat. Avšak vzhledem k tomu, do jaké míry modulový systém a předpokládaná parcelace souhlasí v ostatních částech půdorysu, byly šířky těchto parcel „s diferencí" pravděpodobně dodatečně odhadnuty a dělily původně „modulově" vyměřenou  širší parcelu.

 

Pfaffenschlag2.jpg
Modulové schéma zaniklé středověké vesnice Pfaffenschlag.
(M = 30 metrů)
C.3.3   Zaniklé Mstěnice

 

C.3.3.1   Shrnutí základních poznatků získaných archeologickým výzkumem[10]

      Zaniklou středověkou ves Mstěnice u Hrotovic známe rovněž (jako Pfaffenschlag) díky Vladimíru Nekudovi, který vedl výzkumné práce v letech 1960 - 1987. Od roku 1987 přebírá vedení výzkumu Rostislav Nekuda. Povrchový průzkum lokality probíhal již ve druhé polovině roku 1959, vlastní archeologický výzkum byl zahájen v létě 1960 a dodnes není plně ukončen.

      Vzniku zcela pravidelného uspořádání středověké vesnice po polovině 13. století předcházelo pět vývojových sídelních fází, které byly stanoveny na základě keramických nálezů v lokalitě:

 

1)     Malá slovanská osada z 9. století.

2)     V 10. - 11. století se sídliště posunulo severozápadně od prvního a vytvářelo půdorys tvaru podkovy.

3)     Ve druhé polovině 11. století až první polovině 12. století se sídliště přesouvá oproti předchozímu směrem na východ. Objekty v osadě byly uspořádány do oblouku.

4)     Ve druhé polovině 12. století se sídliště rozšiřuje jižním směrem.

5)     Při okraji dřívějšího osídlení jsou obytné a hospodářské objekty pocházející z konce 12. a první poloviny 13. století uspořádány do dvou paralelních řad v délce přibližně 125 m. [11]

    Až do 13. století nelze hovořit o pevně stabilizované vsi. Pravidelný půdorys a ustálenou strukturu jednotlivých usedlostí získala vesnice až v polovině 13. století, kdy 17 usedlostí spolu s tvrzí a panským dvorem představovaly plánovité rozvržení celé vesnice. Dvě obloukovitě uspořádané řady usedlostí, navazující jedna na druhou, vytvořily oválné návesní prostranství středně veliké vesnice.

     Pozůstatky zaniklých Mstěnic se nacházejí v nadmořské výšce 350 metrů, v aluviu Rochovanky, na dně zářezu zahloubeného asi 40 metrů pod úrovní okolního spíše rovinatého terénu. Geologickým podkladem místa nálezů a převažující části jeho okolí jsou biotitické ortoruly migmatické; v těsném sousedství lokality z nich vystupuje ostrůvek hadce, který tvoří svahy terénního zářezu při levém břehu Rouchovanky nad Mstěnicemi a pruh rovinatého terénu nad zářezem. Biotické ortoruly jsou geologickým podkladem na živiny i vápník spíše chudým. Hadec výrazně ovlivňuje půdu a vegetaci svým charakteristickým chemismem, a to vysokým obsahem hořčíku při poměrně nízkém obsahu vápníku i alkalických kovů.[12]

     Naleziště leží přibližně na hranici tří vegetačněrekonstrukčních jednotek: údolního luhu, který lemoval tok Rouchovanky, dobohabrovského háje, který na tuto jednotku navazoval dále od vodního toku a tvořil největší podíl v širokém okolí, a reliktního boru, který pokrýval hadcové svahy nad sídlem a hranu plošiny nad ním.[13]

     Hospodářská využitelnost půd na hadci byla velmi malá. Les těžbu téměř neregeneroval a louky byly málo úživné. Případná pastva na svazích vedla vždy k rychlé degeneraci půdního profilu a nakonec k jeho splachu vodní erozí. I pro polní hospodaření byly plochy na hadci zcela nevhodné, a to i při výskytu na plochém terénu (plochy nad hranou zářezu). Nadbytek hořčíku totiž silně snižuje výnos všech plodin a u mnoha organismů rostlinných i živočišných vyvolává trpasličí vzrůst (nanismus) i v přirozených podmínkách.[14]

      Domy nestály izolovaně, nýbrž zaujímaly důležité místo podle organizace zemědělského provozu usedlosti. Na severní straně návsi stál dům na levé straně od vjezdové brány,  na jižní straně naopak od vjezdové brány napravo. Většina domů měla trojdílný půdorys. S výjimkou jednoho domu byly objekty svými štíty orientovány do návesního prostoru. Základní poměr délky ku šířce domu činil 3:1.  Vedle domů s trojdílnými dispozicemi se ve Mstěnicích objevují i domy s dispozicí dvoudílnou, tj. v půdoryse domu chyběla komora. Ve většině usedlostí byly pod jednou střechou s obytným domem i další hospodářské prostory - chlévy, kolny, špýchary. Toto napojení bylo ve směru podélné osy, za domovým půdorysem, ale v některých případech se hospodářská část objevuje i před  půdorysem domu. V rámci hospodářské části některých usedlostí byly zjištěny jednoprostorové jizby s otopným zařízením, které pravděpodobně sloužily jako výměnek, a řešily tak problém soužití více generací pod střechou jedné usedlosti.

      Jako stavební materiál se používalo kamene a dřeva. Kamenné zídky byly kladeny přímo na terén, bez výkopu základových rýh. Nebylo zjištěno žádné maltové pojivo, kamenné zdivo bylo kladeno na hlínu „nasucho". Šířka kamenných zídek se pohybovala mezi 60 až 90 cm, z obou stran byly lícovány. Užívalo se větších lomových kamenů, pečlivě rovnaných, prostor mezi nimi vyplňovaly drobnější kameny a hlína. Zvláště precizně bylo provedeno zahloubené zdivo špýcharů a nároží. Zdivo se používalo jako podezdívka pro roubenou konstrukci, ale i pro celokamenné provedení stavby. Jako stavební dřevo se hojně využívala jedle. Roubené stěny měly především jizby, zastropené povalovými  konstrukcemi. Tíhu stropu odlehčovaly dřevěné podpěry podložené plochými kameny přibližně uprostřed místnosti. Pro doložení konstrukce střechy nejsou dostatečné archeologické nálezy, ale dá se předpokládat, že byla sedlová, možná v místě jizby valbová, s doškovou krytinou.

     Třetinu, téměř polovinu obytného domu zaujímala jizba, k jejímuž vybavení patřilo otopné zařízení. Až na tři výjimky byla pec s ohništěm spojená v jedno otopné těleso. V jednom z výměnků byly pec a ohniště od sebe odděleny, ve dvou usedlostech bylo ohniště v síni.  Pec se nacházela v rohu místnosti a měla tvar obdélníku, pouze u jedné z usedlostí byla zjištěna pec podkovovitého tvaru. Pece byly poměrně veliké, zaujímaly téměř čtvrtinu místnosti. Dna pecí byla vyložena drobnými kameny, nejčastěji křemeny, nebo i střepy nádob, a na povrchu  omazána jemnou jílovitou hmotou tvrdě vypálenou do různých odstínů červenohnědé, až šedočerné barvy. Při řezu dnem pecí byly zjištěny zpravidla tři výmazové vrstvy. Ke konstrukci vlastního tělesa pece se používalo proutí omazané  hlínou. Všechny pece byly obsluhovány a vytápěny z jizby. V pecích i na ohništích se topilo dřevem, především borovicí, břízou, osikou a javorem. Na ohništi se na trojnožkách připravovalo jídlo. Pec byla zdrojem tepla a sloužila i k pečení, především chleba.

     Čtyři usedlosti měly sklepy, které byly různě dispozičně i konstrukčně řešeny.

     Chlévy navazovaly přímo na dům, ale měly samostatné vstupy ze dvora, plošně průměrně zaujímaly 20 m2. K některým usedlostem patřila samostatná stáj pro koně a samostatný chlév pro dobytek. Z rozboru nalezených kostí vyplývá, že obyvatelé Mstěnic chovali koně, skot, ovce, kozy, prasata, kur domácí, husy, nechyběli ani psi a kočky.

     Špýchary byly celokamenné stavby, aby dobře chránily především vymlácené obilí před ohněm. Ve Mstěnicích bylo archeologickým průzkumem nalezeno celkem 11 patrových špýcharů, z nichž 5 stálo samostatně ve dvoře a ostatní byly buď součástí domu, nebo hospodářských budov. Většina z nich byla zahloubena a půdorysně se blížila čtverci. Součástí půdorysu byly i průkopy do zahloubené části půdorysu, tzv. šíje, které byly většinou umístěny na středu stran orientovaných do dvora.

     Ve Mstěnicích bylo také objeveno osm půdorysů objektů, které je možné interpretovat jako stodoly. Byly dřevěné, kryté slámou. V usedlostech, kde nebyly zjištěny, sloužily k uchovávání nevymláceného obilí oborohy.

    Usedlosti byly vybaveny i kolnami ke skladování zemědělského náčiní, zejména vozů, jak dokládají kůlové jámy mezi jednotlivými budovami.  

    Velikost dvorových parcel ve Mstěnicích nebyla stejná, stejně tak nebylo stejné i vybavení usedlostí. V těch půdorysně menších chyběly především objekty stodol. Při pohledu na půdorys Mstěnic je zřejmé, že zástavba jednotlivých dvorů musela probíhat podle předem připraveného schématu. Dosavadní výzkum odkryl 17 usedlostí, jejichž dvorové parcely, seskupené obloukovitě ve dvou řadách, navazovaly jedna na druhou.  Parcely domů představují tři skupiny:  úzké (9 až 14m),  hluboké (23 až 33 m),  středně široké (15 až 20 m),  hluboké (30 až 33 m),  široké, téměř čtvercovitého půdorysu o rozměrech 18 až 25 m x 22 až 26 m. Přední strana dvorů byla užší, zatímco zadní se o 1,3 až 3 m rozšiřovala. Takovému uspořádání odpovídá i vějířovitě uspořádaná plužina. Vůči návsi byly dvory ohraničeny zídkou s vjezdovou bránou, případně i se vstupní brankou. Ve Mstěnicích byl zastoupen jak jednotraktový,  tak dvoutraktový - paralelní, dvoustranný, hákový, trojstranný i čtyřstranný typ dvora.

     Od konce 13. století používali ve Mstěnicích pravděpodobně trojpolní systém. Tažnou silou byli koně. K orbě se kromě pluhu používalo i rádlo. Pěstovala se pšenice, žito, oves a ječmen. Kromě sklizně obilí byla důležitá i sklizeň sena, které sloužilo ke krmení dobytka. Zemědělská usedlost produkovala obilí, maso, mléko a vlnu. Většina sloužila pro vlastní potřebu, menší část k prodeji.

     K sociální skladbě vesnice existují jen nepřímé doklady. Nevíme, jak velké byly výměry jednotlivých usedlostí. Vycházíme - li z velikosti a vybavenosti dvorů, dají se  usedlosti ve vsi rozdělit do tří  skupin:

1)    velké dvory, které se svou výstavností příliš nelišily od panského dvora u tvrze, o němž víme, že měl dvě popluží,

2)    usedlosti střední velikosti s pravděpodobnou výměrou jednoho lánu,

3)    usedlosti malé, k nimž vedle obytné patřila zpravidla jen jedna hospodářská budova (teoreticky lze uvažovat výměru poloviny lánu).

    Mstěnice zanikají násilně po vpádu vojska roku 1468 a nebyly již více obnoveny. Mezi půdorysem vesnice, tak jak se ustálil kolem poloviny 13. století, a půdorysem vesnice zničené po polovině 15. století, který dokumentují archeologické nálezy,  leží dvě stě let existence sídla a životy čtyř generací, které ve Mstěnicích žily a hospodařily. 
Mstenice.jpg
Mstenice1.jpg
Mapa destrukcí zaniklé středověké vesnice Mstěnice u Hrotovic.
C.3.3.2   Rozměření Mstěnic

Už z přehledu šířek jednotlivých dvorových parcel je zřejmé, že odhalení pravděpodobného základního modulu ve Mstěnicích nebude tak nasnadě, jako u Svídny či Pfaffenschlagu. Do jisté míry situaci ztěžuje i čočkovité prohnutí návesního útvaru, s  nímž  se  tato  práce při rozměřování půdorysů dosud nesetkala.

    Zbytky usedlostí byly číslovány po směru hodinových ručiček od západní usedlosti na severní straně návsi římskými číslicemi. Budeme tedy odměřovat jednotlivé šíře parcel, tak jak jsou vyznačeny na mapě destrukcí, ve stejném pořadí. Šíře usedlosti I je 14 metrů. Mezi dvory I a II je mezera přibližně 27 metrů. Usedlost II má šířku parcely přibližně 21 m, následují parcely šířky 17 m, 16 m, 11m, 10 m, 9 m, 20 m a 19 m. Usedlostí číslo IX končí severní oblouk návsi. Jižní oblouk začíná usedlostí XI s šířkou parcely přibližně 21 m, následují hodnoty 21 m, 24 m, 12 m, 12 m a 15 m u usedlosti č. XVII. Mezi usedlostí XVII a zbytky posledního domu, okapově orientovaného, je vzdálenost přibližně 54 m, přičemž délka domu s okapovou orientací je 21 m. U dvou popluží panského dvora lze odměřit hodnoty 20 a 21 m.

         Z přehledu odměřených velikostí je zřejmé, že převládá délka přibližně 21 m, podobně jako tomu bylo u Svídny. Přesto však další hodnoty dosahují poměrně širokého rozptylu mezi přibližnými násobky 1/2, 3/4 a 2/3 šíře 21 metrů. Z tohoto schématu se ale zcela vymykají hodnoty 14, 24 a 27 metrů. Nápadná je přitom skutečnost, že odchylky od modulové šíře 21 m leží hned vedle sebe. Pokusíme-li se ale tyto napohled nesrozumitelné hodnoty sečíst, dojdeme k zajímavě srozumitelnému výsledku: parcely usedlostí III až VII obnášejí 17 + 16 +11 + 10 + 9 = 63 metrů, tedy celkem tři známé jedenadvacetimetrové moduly. Od usedlosti II po pravděpodobný začátek usedlosti I můžeme zjistit délky 14 m a 27 m, v součtu 41 m, což jsou přibližně dva moduly po 21 m. A jaká je situace v jižní části návesního oblouku? 15 + 12 + 12 + 24 = 63 metry, tedy opět trojnásobek základní šíře 21 m. A zbývajících 54 m na západ činí přibližně 3/2 násobku jednadvacetimetrového modulu.

      Sečteme - li jednotlivé odměřené šířky usedlostí v severní řadě návesního oblouku,  získáme hodnotu 164 m, která se blíží osminásobku základního modulu stanoveného na 21 m. V jižní části návesního oblouku činí součet šířek odměřených parcel délku 159 m, což je přibližně sedmapůlnásobek základního modulu 21 metrů.  

     Je tedy pravděpodobné, že ve Mstěnicích se zachovalo rozměření delších úseků, jejichž vnitřní členění se mohlo (třeba dodatečně) měnit. Přepočteme - li hodnotu 21 metru na brněnské lokty, získáme délku 27 loktů. Při přepočtu na lokty české se dostaneme na hodnotu 36 loktů.

     Ačkoli to nebylo na první pohled zřejmé, i v půdorysu zaniklých Mstěnic se zřejmě uplatnilo použití základního modulového schématu. Vesnice byla pravděpodobně vyměřena v delších úsecích snad i přizvanými odborníky, zatímco jednotlivé drobnější parcely si pak mezi sebou osadníci asi dělili sami. A jak se zdá, spíše na základě odhadu vzdálenosti, a nikoli přesným měřením. To je však pouhá hypotéza, založená na skutečnostech vyčtených z půdorysu sídla v době jeho zániku. Jak skutečně byla vesnice vyměřována, do jaké míry byly určeny přesně vymezené díly, a kolik bylo ponecháno na dohodě přišlých osadníků, i prostý fakt, kolik bylo příchozích a jak přesně byl dlouhý základní díl pro vyměřování půdorysu, zůstane asi provždy zahaleno rouškou tajemství.

Mstenice2.jpg
Vlastní rozměření zaniklé středověké vesnice Mstěnice.
Mstenice3.jpg
Modulové schéma zaniklé středověké vesnice Mstěnice.
C.3.4   Návrat ke Svídně

      Vraťme se nyní zpět na Svídnu a pokusme se dořešit ona dvě problematická místa v půdoryse, která na první pohled narušovala použitý modulový systém.

      Prvním sporným místem jsou sousední parcely o šířce 15 m a 26 m. Společná hranice těchto parcel není tak pravidelná jako u usedlostí ostatních. Mohlo by snad jít o pozdější rozdělení usedlosti na větší? Součet hodnot 15 a 26 činí 41 metrů, což je přibližně dvojnásobek základního modulu stanoveného na Svídně, přibližně jako délka 21 metrů.

      Druhým problematickým místem byla parcela usedlosti číslo 14, která má v zahradní části celkem jasnou šířku identifikovanou Zdeňkem Smetánkou na přibližný čtyřnásobek základního modulu 21 metrů. V části přiléhající k návsi je však situace složitější. Parcela jako by se rozdvojovala. Přibližně do poloviny své délky se srovnává s řadou usedlostí, a ve druhé polovině naopak předstupuje, a jakoby uzavírá návesní prostor. Délky jednotlivých částí jsou inertní k násobkům základního modulu a činí 36 a 37 metrů.  Součet obou délek dá hodnotu 73 metrů, což je přibližně třiapůlkrát základní modul 21 metrů. Vzhledem k tomu, že koncové usedlosti obou řad na opačné straně návsi mají šířky svých parcel rovné půldruhanásobku základního modulu (31 m), nabízí se lákavé řešení, že předstupující část usedlosti číslo 14 měla mít  šířku také rovnou 31 m, tedy o šest metrů užší, než bylo odměřeno z půdorysu. Pokud onu diferenci šesti metrů přičteme k části parcely v jedné řadě s ostatními usedlostmi, získáme hodnotu 42 metrů, tedy dvojnásobek základního modulu. 

      Jak se jeví, parcela usedlosti číslo 14 mohla vzniknout spojením dvou sousedních parcel, nebo i případným rozšířením parcely původní. Byl snad půdorys Svídny původně kratší o krajní parcely, které shodně a jako jediné v celé soustavě vykazují šířku 31 m? Proč pak severní řada usedlostí nekončí ve své východní části rovněž takovouto parcelou, a předstupující části parcely usedlosti číslo 14 tak chybí její protějšek? To jsou otázky, na něž se nepodaří přesně odpovědět. Můžeme spekulovat a vymýšlet si teorie, ale s jistotou budeme moci tvrdit pouze to, co je jasně čitelné a doložené půdorysem Svídny takové, jak byla v polovině 16. století svými obyvateli opuštěna.

     Sečteme - li šířky parcel severní řady usedlostí, dojdeme k hodnotě 195 m, tedy necelému devětapůlnásobku základního modulu. Přičemž délka usedlostí, jejichž parcely jsou vyrovnány v řadě, činí 164 metry, téměř osminásobek základního modulu. Jižní řada usedlostí je dlouhá 230 metrů, z čehož 3 metry připadají na cestu mezi usedlostmi číslo 11 a 12. Celková délka řady se blíží jedenáctinásobku základního modulu 21 metrů. Vynecháme - li z řady usedlostí krajní parcelu o přibližné šířce půldruhého základního modulu a předstupující část parcely usedlosti číslo 14, zjistíme, že byly vyměřeny přibližně 4 základní moduly: pak byla vynechána cesta, a  řada opět pokračuje v délce přibližně čtyř základních modulů.

     Půdorys Svídny byl prokazatelně založen na promyšleném pravidelném modulovém schématu. Drobné odchylky v koncových partiích řad mohou být mladšího data. Urbanisticky je půdorys Svídny velmi vyspělý a naprosto souměřitelný s půdorysy vybrané skupiny obcí na Rakovnicku, byť jejich rozměry jsou velkorysejší.

Svidna4.jpg
Modulové schéma zaniklé středověké vesnice Svídna.
C.3.5   Shrnutí poznatků získaných studiem zaniklých středověkých vesnic

      Hlavním úkolem bylo prověřit existenci základního modulového systému v půdorysech zaniklých středověkých vesnic, u nichž lze vyloučit pozdější velkoplošné zásahy do jejich urbanistické struktury, a tím vyvrátit možnou pochybnost o stáří modulů identifikovaných v půdorysech vybrané skupiny obcí na Rakovnicku.

      Podařilo se prokázat, že základní modul, tak jak byl definovaný v předchozích kapitolách, lze vyčíst i z těchto půdorysů. Současně se podařilo odhalit i řešení některých drobných diferencí vyskytujících se v půdoryse vesnice. Bylo zjištěno, že pokud se hodnoty šířek dvou sousedících parcel liší od nějakého rozumného násobku základního modulu, měla by být prověřena jejich diference. Pokud je stejná a navzájem se vyrovnává, došlo pravděpodobně v nějaké fázi vývoje půdorysu sídla k posunutí společné parcelní hranice mimo vytyčené modulové schéma. Chová-li se celá řada sousedících usedlostí  na první pohled inertně vůči možnému modulovému systému, je nutné prověřit její celkovou délku v závislosti na pravděpodobném modulu. V půdoryse zřejmě byly vytyčeny větší díly, a drobnější dělení nastalo  pozdějším odhadem.

     Rozměření jednotlivých půdorysů také potvrdilo, že nelze očekávat příliš velkou přesnost. Naměřené hodnoty mají charakter přibližný. Svou roli zde hraje hned několik faktorů: předně to byli samotní měřiči, kteří půdorys vytyčovali ve složitém terénu a jednoduchými metodami, které se z dnešního pohledu rozvinutých technologií zdají až primitivní.  Dále faktor přesnosti, jaký umožňuje průzkum povrchových i vykopaných zbytků, na jejichž základě byly sestaveny mapy destrukcí, a přesnost, s níž byly jednotlivé hodnoty z map odečítány. Když se  vše vezme v úvahu, nezbývá,  než  se smířit se skutečností, že odměřené hodnoty jsou získány s přesností plus mínus jeden metr.

     Parcelace ve vesnicích je zcela zjevně i odrazem různého sociálního postavení  obyvatel. Setkáváme se s tím, že parcela šířky základního modulu se v půdoryse nevyskytuje všude, ale objevují se i její násobky či podíly. Otázkou je, do jaké míry šířka parcely může určit, zda šlo o usedlost jedno či půl lánovou, nebo o další ze zlomkových podílů lánu. Počet lánů připadající vesnici byl, jak víme z archivních pramenů, stanoven již při jejím založení, a neměl být měněn. Zajímavé proto jistě bude porovnání počtu lánů s šířkami jednotlivých usedlostí - po promítnutí hlediska sociální diferenciace - u vesnic z vybrané skupiny na Rakovnicku, o nichž je tento fakt znám.

     Díky archeologii si můžeme lépe představit, jak asi vypadaly usedlosti ve vrcholně středověké vesnici a jakým způsobem žili její obyvatelé. Z tohoto hlediska jsou pro naši lokalitu asi nejcennější nálezy ze Svídny, která je geograficky přece jenom velmi blízká zvolené lokalitě Rakovnicka. Můžeme si představit, že osadníci, kteří přišli do nově zakládaných vesnic na Rakovnicku, si stavěli trojprostorové domy s pecí v rohu jizby, štítově orientované vůči návsi. Že součástí dvora byla čtvercovitá sýpka, sloužící k uchování toho nejcennějšího. Že velké usedlosti měly i stodoly. Že chlévy navazovaly v podélné ose na domy. Že součástí hospodářských objektů usedlosti byly i kolny. Že stavebním materiálem byl kámen a dřevo. Že jednotlivé usedlosti byly ohrazeny a do návsi směřovaly jejich vjezdové brány i možné vchodové branky. Že se obyvatelé živili zemědělstvím, chovali koně, skot, vepře, ovce, kozy a drůbež, pěstovali obiloviny. Větší díl toho, co vyprodukovala jedna usedlost, sloužil její vlastní potřebě, a jen menší díl k prodeji. Takový obraz vrcholně středověké vesnice byl dávno zakryt pozdějším vývojem sídla, ale přece jenom se v některých aspektech promítá i do dodnes zachovaných prvků, a mezi ty nejčitelnější patří právě parcelace.    

[1] Smetánka Zdeněk: Život středověké vesnice - Zaniklá Svídna, Academia, Praha, 1988.

[2] Profous Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Díl IV, Česká akademie věd a umění, 1949, str. 251.

[3] Smetánka Zdeněk: Život středověké vesnice - Zaniklá Svídna, Academia, Praha, 1988, str. 82.

[4] Smetánka Zdeněk: Život středověké vesnice - Zaniklá Svídna, Academia, Praha, 1988, str. 89.

[5] Smetánka Zdeněk: Život středověké vesnice - Zaniklá Svídna, Academia, Praha, 1988, str. 34.

[6] Smetánka Zdeněk: Život středověké vesnice - Zaniklá Svídna, Academia, Praha, 1988, str. 34 - 35.

[7] Nekuda Vladimír: Pfaffenschlag - Zaniklá středověká ves u Slavonic, Moravské muzeum v Brně, Nakladatelství Blok, Brno, 1975.

[8] Nekuda Vladimír: Pfaffenschlag - Zaniklá středověká ves u Slavonic, Moravské muzeum v Brně, Nakladatelství Blok, Brno, 1975, str. 27.

[9] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984.

[10] Nekuda Rostislav, Nekuda Vladimír: Mstěnice 2 (zaniklá středověká ves u Hrotovic) - Dům a dvůr ve středověké vesnici, Moravské zemské muzeum v Brně, Musejní a vlastivědná společnost v Brně a Nadace Skansen středověké vsi Mstěnice, 1997.

[11] Nekuda Vladimír: Mstěnice 3 (zaniklá středověká ves u Hrotovic) - Raně středověké sídliště, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Moravské zemské muzeum v Brně, Brno, 2000, str. 118 - 120.

[12] Nekuda Vladimír: Mstěnice 1 (zaniklá středověká ves) - Hrádek - tvrz - dvůr - předsunutá opevnění, Musejní a vlastivědná společnost v Brně, 1985, str. 189.

[13] Nekuda Vladimír: Mstěnice 1 (zaniklá středověká ves) - Hrádek - tvrz - dvůr - předsunutá opevnění, Musejní a vlastivědná společnost v Brně, 1985, str. 191.

[14] Nekuda Vladimír: Mstěnice 1 (zaniklá středověká ves) - Hrádek - tvrz - dvůr - předsunutá opevnění, Musejní a vlastivědná společnost v Brně, 1985, str. 192.

 

02.03.2013 23:28:05
azp.peskova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one