Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.
Priloha1.pdf  145.98kB
Základní popis obcí s pravidelnou urbanistickou strukturou na Rakovnicku
Priloha2a.pdf  96.6kB
Porovnání základních kritérií ideálních zakládacích schémat vybrané skupiny obcí s velkoryse pojatou návsí na Rakovnicku
Priloha2b.pdf  89.73kB
Porovnání základních kritérií ideálních zakládacích schémat vybrané skupiny obcí s velkoryse pojatou návsí na Rakovnicku
Priloha3.pdf  86.21kB
Porovnání základních kritérií pravděpodobných zakládacích schémat vybrané skupiny obcí s velkoryse pojatou návsí na Rakovnicku
C.2.1   Volba základních kritérií

     Aby bylo možné jednotlivé půdorysy srovnávat, bylo třeba stanovit soubor porovnatelných kritérií. Tato kritéria se dají rozdělit do dvou skupin. Tu první tvoří šířka parcely, hloubka parcely, šířka návsi a délka návsi. Tedy hodnoty, které je možné odměřit z mapy a které budou nutně zatíženy jistou měřičskou chybou. Druhou skupinu tvoří kritéria, která nejsou závislá na odměřování z mapy: poloha delší strany návsi vůči světovým stranám, dostupnost zdroje pitné vody, existence a poloha kostela ve vesnici.

     Chyba, kterou jsou zatíženy hodnoty odměřené z mapy stabilního katastru, je odhadována na jeden metr. Pro potřeby prvotního srovnání odečtených veličin byly hodnoty v metrech převáděny na české lokty. Jeden loket je roven  0,5927m.[1] Tento převod je pouze orientační, středověké míry byly totiž dosti nejednotné, jak je popsáno v následující kapitole o středověkých mírách a způsobech vyměřování. Proto také převod všech odměřených veličin na český loket  neodpovídá středověké realitě, ale přesto se jí přibližuje více, než hodnoty vyjádřené v dnes používaných metrech. Pro první fázi porovnávání a hledání možných použitých modulů je dané zjednodušení akceptovatelné. Pro větší názornost budu dále uvádět odměřené hodnoty jak v metrech, tak v českých loktech.

      Přehled jednotlivých porovnávaných kritérií je uveden v tabulce přílohy 2.

 

C.2.2   Šířka parcely

     

     Při podrobnějším prozkoumání jednotlivých půdorysů je zřejmé, že se v soustavě souběžných parcel objevují více, či méně často, ty, které mají stejnou šířku. Pokud vyjdeme z předpokladu, že vesnice byly zakládány dle jakéhosi modulového schématu, tedy že se v jejich půdoryse budou opakovat násobky určité délky, pak by takováto šířka parcely mohla být pozůstatkem základního modulu, který se v půdoryse sídla dochoval z dob středověku. Zaměřila jsem se právě na hledání takových parcel v půdorysech vybraných sídel.

    Šířky parcelního pruhu se mnohem lépe odečítají v zadní části parcely, v zahradě, než v přední části, kde je situovaná usedlost. Stavební objekty během pětisetleté distance, která dělí založení vesnice a stáří mapového podkladu, prošly mnohými  úpravami, při nichž byla i v některých případech překročena hranice původně vymezené parcely. Intravilán vesnice (míněno okolí návsi) je přirozeně z hlediska nejrůznějších změn, které sídlo postihnou během jeho existence, mnohem více zranitelnější, než část přiléhající k extravilánu, tedy sady.

     Výsledky měření šířek parcelních pruhů byly překvapivé. Nejenže se v půdoryse samotné vesnice šířky parcel shodovaly - to se předpokládalo, ale stejné šířky parcel se objevily i u jiných sídel z dané skupiny. Ukázalo se, že se zde vyskytují celkem tři identifikované šířky parcel. Naprosto převládající hodnota je 33 m (56 loktů), která byla naměřena u 12 z 15 zkoumaných sídel, tj. v 80%. Další dvě sídla - Rakovník a Řevničov - mají šířku parcel rovnou 28 m (48 loktů). Specifické jsou Třtice: nejenže zde není základní opakující se šířka parcel tak dobře čitelná, jako u ostatních vybraných obcí, ale je i nápadně širší 41 m (70 loktů). Třtice se tak svým uspořádáním více blíží lánovým typům vesnic.

    

C.2.3   Hloubka parcely

    

     Stanovení hloubky parcely je problematičtější, než určení základní šířky parcelního pruhu. V zásadě lze půdorysy vybrané skupiny obcí rozdělit na podskupiny - a to na ty s hloubkou parcel, která se sobě blíží, a na ty, kde hloubky parcel značně kolísají.

     Příkladem vesnice s naprosto různorodou hloubkovou parcelací jsou Hudlice. V Nesuchyni, Břežanech, Hředlích, Třticích a Rynholci sice hloubka parcel také kolísá, ale vyskytuje se zde vždy skupina parcel o přibližně stejné hloubce, takže lze  stanovit rozmezí, v němž se hloubky parcel pohybují. Vyrovnanější hloubková parcelace, a proto i lépe čitelné hodnoty hloubek parcel, mají Bratronice, Chyňava, Pavlíkov, Lužná, Kněževes, Mutějovice, Mšecké Žehrovice a Řevničov. Hloubky parcel ve městě Rakovníku ponechám stranou. Přece jenom šlo o městskou lokaci bez návaznosti na agrární potřeby tamějších obyvatel.

     Vesnice s jasně vymezeným vnějším obvodem polními cestami nebo přírodní překážkou (potokem) mají hloubky parcel podstatně vyrovnanější. Vnější vymezení jakoby spolehlivě fixovalo staré parametry sídla. Zatímco Mutějovice, Chyňava, Pavlíkov, Bratronice, Řevničov, Kněževes, Břežany, Lužná a Třtice mají hloubky parcel v obou řadách usedlostí přibližně stejné, Rynholec, Mšecké Žehrovice a Nesuchyně mají v jedné řadě parcely hlubší, než na straně protější, jako je tomu u půdorysu Rakovníka. Nesuchyně a Rakovník mají orientaci delší osy centrálního prostoru přibližně ve směru východ - západ. Hlubší parcely v Nesuchyni jsou orientovány k jihu. U města Rakovníka se může na první pohled zdát, že více prostoru do hloubky je v severní části od náměstí, ale na druhou stranu právě tato severní část je intenzivněji zastavěna, zatímco v jižní části vedou za domy zahrady a sady. Rynholec a Mšecké Žehrovice jsou delší stranou návsi orientovány přibližně ve směru severojižním. Hlubší parcely v Rynholci směřují na východ, zatímco u Mšeckých Žehrovic na západ.

       Hodnoty hloubek parcel odměřené z map stabilního katastru se - narozdíl od hodnot týkajících se šířek parcel - značně liší. Přesto lze téměř u poloviny vesnic vysledovat parcely hluboké 166 m (280 m), což je pětinásobek základní šířky parcely. Jinak se hloubkové rozměry parcel pohybují mezi 133 - 207 m (224 - 350 loktů).

      Hloubka parcely není tak prokazatelnou a opakující se délkovou hodnotou, jako šířka parcely. Nedá se tedy předpokládat, že by hrála významnější roli v soustavě základních modulů používaných k založení sídla.

 

C.2.4   Šířka návsi

 

     Šířku návsi zcela jistě nejvíce ovlivňovaly přírodní podmínky, a to zejména konfigurace terénu a zátopové území vodoteče protékající návsí. Voda, která pro vznikající sídlo znamenala jednu z hlavních podmínek k životu, se mohla proměnit v ničivou sílu, a přinést tak zkázu. Proto se při zakládání vesnic podél vodotečí upřednostňovaly ty méně vodnaté.  Dalším z možných vlivů působících na šířku návsi byl požadavek na pozemek kostela, který mohl být zvýšen nejen „povinným" pozemkem hřbitova, ale i případným opevněním. Kostel musel mít tak velké ohrazení, aby v případě potřeby poskytl úkryt obyvatelům vesnice, včetně jejich nejcennějšího majetku. Součástí opevnění kostela mohl být i vodní příkop, který měl také prostorové nároky, a vyžadoval potřebný odstup od zástavby pro lepší obranu proti útočníkům. Jak upozorňuje Vladislav Razím[2],  opevněné kostely v prostoru návsí patří k významnému rysu Rakovnicka. Na mapě stabilního katastru je jasně čitelný vodní příkop okolo kostela v Kněževsi, ale i u jiných kostelů se lze dopátrat stop po jejich obranné funkci, i když není tak zřejmá jako u kostela v Kněževsi.

     S přihlédnutím na náročné a často nepřehledné terénní podmínky, za kterých byly jednotlivé návesní útvary vytyčovány, není divu, že se některé z návesních obdélníků rozšiřují nebo zužují. Ačkoli zřejmým cílem zakladatelů bylo vytyčit prostor co nejpravidelnější. Mezi vesnice s jasně se rozšiřující návsí patří Pavlíkov, Lužná, Nesuchyně, Kněževes, Hředle.

     Nejužší centrální prostor má Rynholec a Rakovník - 46 až 47 m (77 - 80 loktů). Zřejmě k tomuto faktu přispívá i skutečnost, že ani Rakovnickým náměstím, ani návsí v Rynholci, neprotéká vodoteč, a není zde situován kostel. U Bratronic, Pavlíkova, Lužné, Hudlic a Třtic se objevuje šířka návsi 100 m (168 loktů).  Pavlíkov, Kněževes a Chyňava mají šířku návsi 91 metr (154 lokty). Pavlíkov je uveden dvakrát právě pro svou mírně se rozšiřující návesní formu. Ostatní šířky návsí se různí. U jedné třetiny sídel ze zkoumané skupiny je šířka návsi rovná trojnásobku základní šířky parcely. Pro srovnání šířka Václavského náměstí činí 61,6 m[3] (104 lokty).

     Ani šířka návsi není tak prokazatelně opakující se hodnotou ve vybrané skupině obcí, jakou je šířka parcelního pruhu.

C.2.5   Délka návsi

 

     Délka návsi měla jistě přímou souvislost s počtem usedlostí, a tedy i počtem a šířkou parcelního pruhu. Matematicky řečeno, délka návsi se rovná součtu šířek parcel v dané řadě, která může být případně zvětšena o šířku protékající vodoteče a jejího zátopového území, nebo o kolmou cestu na delší ze stran centrálního obdélníku.

     Kolmá cesta, dělící dlouhou řadu usedlostí přibližně v polovině, se objevuje v půdoryse Chyňavy, Pavlíkova, Bratronic, Rynholce, Řevničova, Rakovníku, Nesuchyně, Lužné, Třtic i Hudlic. Právě zde se nabízí lákavé srovnání s urbanistickým principem „carda a decumana", a již zmiňovaná možnost šíření dřívějších znalostí o plánování sídel prostřednictvím církevních kruhů a jejich knihoven. Otázkou však zůstává, jestli tyto kolmé cesty byly vytyčeny v půdoryse sídla od prvopočátku, nebo jestli byly dodatečně a pravděpodobně z provozních důvodů vytvořeny později.

     U některých půdorysů se setkáváme s jistým prohnutím, nebo dokonce vychýlením od dlouhé přímé linie, což se dá opět vysvětlit obtížným vytyčováním jednoduchými metodami ve složitých terénních podmínkách. Příkladem takového půdorysu s kolísavou linií delší strany návsi jsou Třtice, Hředle, částečně Břežany, Pavlíkov nebo Chyňava, výrazně prohnutý návesní obdélník má Rynholec, Kněževes, Mutějovice či Lužná. Naopak centrální prostory Řevničova, severní části Mšeckých Žehrovic a východní části Hudlic se jeví téměř dokonale pravidelné.  

     Délky návsí ve vybrané skupině se pohybují od 266 m (448 loktů) po 596 metrů (1005 loktů). Průměrná hodnota se pohybuje okolo 450 metrů. Pro srovnání Václavské náměstí je dlouhé 677,4 m[4] (1143 lokty).

     Z pohledu určení celkové délky původní návsi mají problematický půdorys, který lze interpretovat různými způsoby, Mšecké Žehrovice. Zde je patrné, že východní fronta jasně vymezené návsi je velmi pravidelná s vnějším vymezením polní cestou, zatímco na západní je řádka usedlostí výrazně kratší, nicméně se zřejmým, stejným základním modulem parcelní šířky 56 loktů. Byly snad Mšecké Žehrovice původně založeny kratší přibližně o polovinu současné návsi? Nebo se během lokace zjistilo, že v jihozápadní části jsou špatné podmínky pro dokončení lokace? Na tyto a podobné otázky, související možná s mladším sídelním vývojem,  by snad mohl poskytnout odpověď podrobný archivní průzkum.

C.2.6   Další možná porovnatelná kritéria

C.2.6.1  Orientace delší strany návsi ke světovým stranám

      Orientaci delší strany návsi vůči světovým stranám nejvíce ovlivňovala především morfologie terénu. Zjevně byly upřednostňovány údolnicové polohy. U vesnic, jejichž návsí protéká vodoteč, není překvapující, že řady usedlostí lemují břehy potoka. Orientace delší strany návsi pak byla dána směrem, jakým tekla voda. Návsi ve Třticích, v Hředlích, Mutějovicích, Nesuchyni, Kněževsi, Pavlíkově, Bratronicích, Břežanech, Hudlicích, Chyňavě i ve Mšeckých Žehrovicích jsou víceméně založeny kolmo na vrstevnice, většinou podél protékající vodoteče. Rakovnické náměstí, kterým neprotéká Rakovnický potok, je založeno po vrstevnicích. Přesto však Lužná, Řevničov a Rynholec, jejichž návsí neprotéká vodoteč po celé délce podélné osy, jsou založeny opět kolmo na vrstevnice. Založení kolmo na vrstevnice je z praktického hlediska výhodnější, protože pak jednotlivé parcely, které jsou kolmé na centrální útvar, jdou po vrstevnici, a při stavbě dlouhých objektů v usedlosti  není třeba překonávat velké výškové rozdíly.

     Jedna třetina sídel ze zkoumané skupiny je orientována přibližně ve směru severojižním. Z hlediska dnešního urbanistického pohledu je uvedená orientace nanejvýše výhodná, protože parcely kolmé na delší stranu centrálního obdélníku jsou orientovány na západ či na východ, tedy na osluněné strany. Dvě třetiny vesnic pak mají orientaci delší strany návsi přibližně ve směru západ - východ, jedna řada parcel je pak orientovaná na osluněný jih, druhá na sever. Je zřejmé, že hledisko oslunění parcel nehrálo v období vytyčování sídel až takovou roli - hlavní a rozhodující byl směr protékající vodoteče. Přesto se však u Řevničova a Rynholce, vesnic, které nebyly založeny podél vodoteče, setkáváme s orientací přibližně severojižní, takže parcely nejenže sledují průběh vrstevnic, ale jsou i dokonale osluněny. U Lužné, kde orientace delší strany návsi není také podmíněna protékající vodotečí, je delší strana návsi orientována ve směru severozápad - jihovýchod. Jednotlivé parcely  sice výhodně sledují průběh vrstevnic, ale už nemají tolik vhodnou orientaci ke světovým stranám jako v případě  Rynholce a Řevničova. Důraz na oslunění nebyl zřejmě kladen ani při vytyčování rakovnického náměstí,  založeného tak, že většina města směřuje na sever. 

     Celkově lze tvrdit, že ve vybrané skupině převládá orientace delší strany návsi ve směru východ - západ: tři vesnice jsou spíše stočené k jihozápadu, pět sídel směřuje spíše k severozápadu, dvě mají přesnou orientaci východ - západ. Pět vesnic je pak orientováno ve směru sever - jih.  

 

C.2.6.2  Dostupnost zdroje pitné vody

      Dostupnost zdroje pitné vody byla jednou ze základních podmínek založení sídla, i když se od ní v posledních dobách kolonizace, kdy již byly vyčerpány nejpříhodnější lokality, upouštělo. Všechny vesnice ve vybrané skupině mají vodní zdroj přímo na návsi, ať jde o rybník nebo vodoteč. Řevničov, Lužná a Rakovník, jejichž centrem přímo vodoteč neprotéká, ji mají v dostupné vzdálenosti. Z hlediska zásobování vodou byla sídla za normálních podmínek dobře zajištěna.

     Jaké byly nároky na protékající vodoteč, do jaké míry ovlivnila způsob založení nového sídla, bylo zmíněno již v předchozích odstavcích.  

C.2.6.3  Poloha kostela vůči návsi

      Existence kostela uvnitř návesního prostoru ovlivnila šířku návsi. Jak již bylo uvedeno, nejužší centrální prostory mají Rakovník a Rynholec, v jejichž středu není situován kostel. Rynholec je jediný z celé skupiny, který kostel nemá. Rakovník má kostel mimo zakládanou část. Zřejmě mimo pravidelně založenou část je situován kostel i v  Mutějovicích. Kostely v  Pavlíkově, Kněževsi, Lužné a Bratronicích se nacházejí na návsi, ale jsou posunuty mírně excentricky k jedné z kratších stran. Přesně uprostřed návsi mají kostel Řevničov, Břežany, Hudlice. Uprostřed, ale blíž k jedné z delších stran návsi, jsou umístěny kostely ve Třticích,  v Chyňavě, v Nesuchyni, ve Hředlích a v Mšeckých Žehrovicích (pokud přijmeme teorii, že lokace jihozápadní části této vesnice nebyla dokončena dle původního záměru). 

     Nyní je třeba zabývat se otázkou, zda jsou kostely stejně staré jako vesnice. Protože pokud by byly mladší, teorie o vlivu pozemku kostela na šířku návsi by se zhroutila jako domeček z karet.

     Kostel Všech Svatých v Bratronicích byl již ve 14. století filiální k Bělči. Roku 1358 tu byl farář Jan. Dnešní podoba kostela pochází z roku 1783.[5]

     Při vysazení Hudlic právem zákupním roku 1341 byly faráři přiděleny dva svobodné lány. Dle pozdějších zápisů se zdá, že byl farář z Hudlic převeden do Počápel, a v Hudlicích zůstala jen filiálka. Dnešní podoba kostela svatého Tomáše pochází z let 1874 - 1876.[6]

     Kostel všech svatých ve Hředlích byl farní od roku 1315, k němu byla přidělena filiálka v Řevničově. Roku 1352 sídlil farář v Řevničově, ale od roku  1355 opět ve Hředlích. Roku 1697 dostal kostel novou věž.[7]

     Kostel svatého Filipa a Jakuba v Kněževsi byl farní již roku 1318. Roku 1721 byl však kostel od základu postaven nový - nákladem 5193 zlatých.[8]

     Kostel svaté Barbory v Lužné byl farní již od první poloviny 14. století. V letech 1750 - 1758 byl kostel přestavěn.[9]

     Mutějovický kostel svatého Václava byl farní již roku 1325. Kostel byl za husitských válek spálen, opraven byl až počátkem 18. století. Poté ještě jednou vyhořel, takže dnešní podoba kostela pochází z roku 1809, kdy byl nově postaven.[10]

     Nesuchyňský kostel svaté Markéty byl farní již před rokem 1316. Největší stavební úpravy byly na kostele provedeny ve druhé polovině 17. století.[11]

     Kostel svaté Kateřiny v Pavlíkově byl v polovině 14. století filiální k Hvozdu. Dnešní podoba kostela pochází z let 1776 - 1785, kdy byl postaven kostel nový. [12]

     Kostel v Břežanech, zasvěcený svaté Markétě, byl v polovině 14. století filiální ke Kožlanům. Za husitských válek byl zcela pobořen a od základu je postaven nový kostel roku 1560, který je během třicetileté války spálen a budova je opravena až roku 1727.[13]

      Vesnice vybrané skupiny byly tedy zakládány včetně kostela, a tudíž musely ve způsobu založení počítat s jeho umístěním a nároky na příslušné pozemky. Ačkoli se vzhled kostela během existence sídel měnil, vždy byl nedílnou součástí návesního prostoru, kterému dominoval a dával nezaměnitelný charakter.

 

      Jak vypadá typický představitel naší skupiny obcí? Jde o vesnici s dlouhou protáhlou obdélnou návsí, jejíž rozměry činí přibližně 100 x 450 metrů. Kolmo na delší stranu návsi jsou po obou stranách pravidelně rozdělené pozemky. Podélně návsí protéká potok, na němž jsou rybníčky. Uprostřed návsi stojí kostel. Souběžně s delšími stranami návsi jsou po vnějším obvodě vymezeny polní cesty, k nimž dosahují sady jednotlivých parcel. Vesnice je delší osou návsi orientována přibližně ve směru východ - západ, kolmo na vrstevnice, a proto jednotlivé parcely mají  orientaci přibližně na sever nebo na jih, po vrstevnicích.  

 

C.2.7   Stanovení základního modulu

 

    Jak vyplývá z porovnání jednotlivých půdorysů, veličinou, která by mohla hrát rozhodující roli v možném použití modulového systému, je nepochybně šířka parcely. Je zřejmé, že délka návsi byla závislá právě na šířce a počtu parcel. Zdá se, že i hloubka parcely byla spíše násobkem základní šířky parcely, stejně tak jako tomu bylo  u šířky návsi. Navíc se u celé skupiny obcí, kromě Třtic, Rakovníka a Řevničova, objevují stejné hodnoty základních šířek parcel. Což je představa z hlediska možné univerzálnosti použití některých modulů vícenež lákavá.

    Definujme tedy základní modul takto: V soustavě pravidelných parcel nechť jsou vybrány ty, které se v půdoryse obce nápadně často opakují a mají přibližně stejnou šířku. Odměřená hodnota šířky takových parcel budiž nazvána základním modulem.   

 

C.2.8   Rekonstrukce ideálních zakládacích schémat

C.2.8.1   Základní zjednodušení

      Pro první fázi hledání modulových systémů v půdorysech vybrané skupiny obcí bude nutné zavést některá zjednodušení, která sice nebudou odpovídat situaci při zakládání vesnice, ale pomohou určit základní charakteristiky půdorysu. Proto o schématech, která vznikla na základě následujících zjednodušení, se pojedná jako o schématech ideálních.

     Základ zjednodušení tvoří předpoklad, že neexistovala žádná sociální diferenciace mezi jednotlivými obyvateli vesnice. Všichni osedlí tím měli stejné startovní podmínky. Z historického přehledu víme, že tomu tak nebylo, už jen díky lokátoru - rychtáři a jeho výjimečnému postavení ve vesnici, a taky díky některým lánům, které připadly záduší. A to vůbec nebereme v úvahu, že každý osedlý mohl disponovat různým majetkem, jenž se na novém místě pokoušel samozřejmě co nejvíce zúročit. Ale pro začátek připusťme, že byly vyměřeny pouze parcely o šířce základního modulu.  

     Práce lokátora pak mohla vypadat následovně: od vrchnosti získal pozemky a pro tyto pozemky se snažil získat nové osadníky. Lokátor coby správný podnikatel učinil ekonomickou rozvahu. Zjistil, kolik získal pozemků, a kolik lidí na ně může přivést. Není pak logičtější postup pro první odhad počtu potřebných osedlých, než ten, že délku pozemku určenou pro vesnici vydělí obvyklou šířkou parcelního pruhu, čili základním modulem? Díky tomuto odhadu poté mohl vymezit plochu určenou k mýcení lesa. Každému z příchozích  byl  zajištěn jistý komfort, který se mohl podle potřeby a především dohody zvyšovat či snižovat.

     Ideální schémata se tedy vyznačují tím, že se v nich opakují pouze parcely o šířce základního modulu v té části půdorysu sídla, která vykazuje zřejmou pravidelnost parcelace.

 

C.2.8.2   Porovnání jednotlivých kritérií se základním modulem

     Pokus rekonstruovat, jak by asi takové ideální schéma mohlo vypadat, je založen na základě mapy stabilního katastru. Nalezený základní modul je aplikován (opakován) v půdoryse vesnice. Bylo překvapivé, do jaké míry se ideální parcelace o šířce základního modulu v některých místech shodovala s parcelací dochovanou na mapách stabilního katastru (viz obrazová příloha). Velmi častým jevem zůstává, že ideální parcela je skutečnou parcelací rozdělena na polovinu. Někdy v úseku tří nebo čtyř skutečných parcel jako by základní modul vůbec neseděl, ale přesto v hraničních partiích celého úseku se ideální a skutečná parcelace kryje. Ve většině případů je celý úsek s pravidelnou parcelací v půdoryse sídla i celým násobkem základního modulu.

    V tabulce přílohy 2 jsou uvedené výsledky porovnání poměru hloubky parcely, resp. šířky návsi, resp. délky návsi a základního modulu - šířky parcely.  

    Porovnáme - li šířku návsi se základním modulem, ve 30% případů zjistíme, že jde o celé násobky základního modulu, ve 25% se vyskytují násobky jedné poloviny základního modulu, ve 20% násobky jedné čtvrtiny základního modulu, v 15% se setkáváme s násobky jedné třetiny, a o zbývajících deset procent se rovným dílem dělí násobky jedné pětiny a jedné osminy.

     Délka návsi je celým násobkem základního modulu - kde  bylo třeba, plus jistá poměrná část základního modulu na případnou cestu nebo šířku vodoteče. Tento přídavek má opět hodnotu násobku jedné třetiny, čtvrtiny či osminy.    

 

C.2.8.3   Porovnání odhadovaného počtu usedlostí s Berní rulou a počtem lánů

     Pro zajímavost  srovnejme počty ideálních parcel s počtem lánů a počtem usedlostí stanovených Berní rulou.

     Berní rula je naším nejstarším katastrem a představuje soupis a popis všech obcí podle jednotlivých panství a tehdejších krajů, který byl uzavřen roku 1654. Zachycuje tak stav českých zemí po třicetileté válce (1618 - 1648). Kromě usedlostí funkčních jsou zde zaznamenány i usedlosti pusté, či znovu osazované. Ve vesnicích jsou usedlosti děleny podle sociálního postavení do tří sloupců: na usedlosti selské, zahradnické, tj. s menší výměrou půdy, a bez zemědělské půdy, tj. pouze s chalupou či domkem. V jednotlivých sloupcích se objevuje plus a druhá číslice, která právě vyjadřuje stav před třicetiletou válkou. Součtem hodnot v jednotlivých sloupcích získáme počet usedlostí ve vesnici před třicetiletou válkou, tedy stav odpovídající konci středověku.[14]

      Jistěže počet usedlostí stanovených Berní rulou nemůže odpovídat počtu osedlých v době založení vesnice. Opět musíme tuto hodnotu brát spíš jako pomocnou, než závaznou či určující. Během tří století, která dělí založení vesnice a údaje uvedené v Berní rule, musely čelit vesnice mnohým pohromám a především husitským válkám. Na druhé straně je tu i ona pověstná stabilita feudálního systému, a předpoklad, že pokud byla usedlost z nějakých důvodů zničena nebo opuštěna svými obyvateli, zatímco vesnice fungovala dál, našel se vždy někdo, kdo ji opět osídlil.

     Berní rula, stejně  jako mapy stabilního katastru, mohou pouze pomoci přiblížit se středověké realitě. Jak daná vesnice vypadala v době svého vzniku, se už asi těžko někdy podaří  zjistit.

 

C.2.9   Dílčí shrnutí poznatků

 

      Předpoklad, že existovala základní míra - modul, která se opakovala v půdoryse vesnice, se podařilo prokázat. Tímto základním modulem je šířka parcely. Jak dokázala jednotlivá měření, stejné moduly se objevují i u více vesnic. Ve vybrané skupině vesnic převládá modul šířky 33 m (56 loktů).

     Z půdorysů jednotlivých vesnic byla získána ideální zakládací schémata, vycházející ze zjednodušujícího předpokladu, že všechny usedlosti měly parcelu šířky základního modulu. Byly prokázány jisté závislosti mezi základním modulem a hloubkou parcely či šířkou návsi. Nejprokazatelnější je však vztah mezi délkou návsi a použitým základním modulem.

    Při porovnání, do jaké míry se kryje ideální schéma s parcelací zachycenou na mapě stabilního katastru, i při pohledu na pravidelnost půdorysů některých sídel - zejména Řevničova, může vyvstat pochybnost, zda jde skutečně o urbanismus vrcholně středověký, a ne mladší. Ačkoli písemné prameny pozdější velkoplošné zásahy do urbanistické struktury sídel nenaznačují. Jedinou možností, jak tuto eventuální pochybnost vyvrátit, je zkusit rozměřit vesnice, o jejichž středověkém původu urbanistické struktury není pochyb. Vhodnými vesnicemi k danému účelu jsou zaniklá Svídna, Pfaffenschlag a Mstěnice, jejichž urbanistická struktura byla odhalena rozsáhlými archeologickými výzkumy. Pokud se podaří i u těchto sídel prokázat modulový systém, nebude již pochyb o tom, že nalezené moduly u skupiny obcí na Rakovnicku mají také svůj původ v období vrcholného středověku. Navíc by mohla archeologie nastínit, jakým způsobem se promítalo rozdílné sociální postavení osadníků do půdorysu vrcholně středověké vesnice. Zpětnou aplikací poznatků by bylo možné více se přiblížit skutečnému půdorysu vesnice takové, jaká pravděpodobně byla v době svého vzniku.


[1] Hofmann Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984. 

[2] Razím Vladislav: K počátkům města Rakovníka. K problematice středověkého urbanismu ve středních Čechách, Památky středních Čech 7/3, 1993, str. 20-21.

[3] Lorenc Vilém: Nové město pražské, SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1973.

[4] Lorenc Vilém: Nové město pražské, SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1973.

[5] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 163 - 170.

[6] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 190 - 203.

[7] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 297 - 304.

[8] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 307 - 321.

[9] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 343 - 351.

[10] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 360 - 368.

[11] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 369 - 373.

[12] Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936, str. 374 - 378.

[13] Kočka Václav: Dějiny politického okresu Kralovického, Nákladem Kralovického okresu, 1930, str. 327 - 331. 

[14] Škabrada Jiří: Lidové stavby - architektura českého venkova, Argo, Praha, 1999, str. 46 - 48, Doskočil Karel: Berní rula - Popis Čech roku 1654, díl I. a II., Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1953.

 

23.02.2013 23:59:36
azp.peskova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one