Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.
OP.pdf  7.68MB
Obrazová část: porovnání jednotlivých půdorysných typů vesnic
B.1.  Stanovená  půdorysná forma

      Je již tomu přes třináct let, co doktor Razím ve svém článku K počátkům města Rakovníka[1] upozornil na zajímavou skupinu vesnic v okolí Rakovníka, jejichž urbanismus se nápadně podobá náměstí v samotném Rakovníku. Doslovně říká: „…velmi pozoruhodné je srovnání středověkého jádra Rakovníka se skupinou vrcholně kolonizačních vesnic v jeho nejbližším okolí, jejichž výjimečný urbanismus zůstal dosavadním bádáním takřka nepovšimnut. Již na první pohled musí upoutat skutečnost, že půdorys těchto vesnic je nápadně podobný urbanismu Rakovníka, a to zejména mimořádně velkou protáhlou návsí, k níž se kolmo přikládají dlouhé úzké parcely, … nejpřekvapivější je, že všechny tyto návsi jsou dokonce větší než rakovnické náměstí, které lze v kontextu urbanismu českých středověkých měst řadit k těm větším. … Přestože jsou takto vyspělé, podobně koncipované dispozice bývají dochovány i v jiných částech naší země, nemá zřejmě tato oblast z hlediska velkorysosti jednotlivých realizací a jejich vzájemné hustoty a úzké časové ohraničenosti přímou obdobu."[2]

     Do této skupiny Razím zařadil v těsném okolí Rakovníka: Lužnou, Pavlíkov, Kněževes, Nesuchyni, Hředle, Řevničov a Třtice. Tedy obce, které nejsou od Rakovníka vzdálené více než 12 kilometrů. Není bez zajímavosti, že všechny tyto obce byly vysazeny právem zákupním za Jana Lucemburského. Do stejného období svým vznikem spadají i další vysazení vsí v okolí Rakovníka, jejichž půdorysná příbuznost s tímto městem není, dle Razímových slov, až tak zřejmá: Mutějovice, Lišany, Krakov, Hořesedly, Krupá a další.

     Dále  článek upozorňuje na další návsi centrálního typu v okolí Rakovníka, které se svými rozměry přibližují čtverci: Šanov, Rousínov, Vrbice, Kolešov.

     Na základě polohy kostela vůči návsi u podobně koncipovaných vrcholně středověkých půdorysných struktur poukazuje Razím i na vesnice od samotného Rakovníka poněkud vzdálenější: Břežany, Rousínov, Mšecké Žehrovice, Lubná, Oráčov, Hudlice, Chýňava, Bratronice či město Hostomice - jako zástupce s kostelem umístěným v prostoru návsi a Čistou, Lišany, Velkou Chmelištnou, Panoší Újezd - s kostely umístěnými stranou návsi, u nichž lze prokázat, nebo alespoň předpokládat,  předlokační původ.

     Tento článek tak znovu otevřel problematiku hledání „středověké lokační typologie", kterou je možné rekonstruovat pouze podrobným studiem mapových podkladů a porovnáváním jednotlivých předem stanovených kritérií. A protože -díky Razímovi - existují jisté vytypované skupiny obcí na Rakovnicku, dovolím si zůstat v této lokalitě a pokusit se prohloubit poznatky o středověkém urbanismu, asi u nejnápadnější z těchto skupin obcí. Tedy těch, jejichž urbanismus připomíná právě rakovnické náměstí.

 

B.2.  Půdorysné skupiny pravidelných návesních forem na Rakovnicku

B.2.1   Vymezení oblasti označované jako Rakovnicko

     Jedním ze základních problémů je geografické vymezení hranic Rakovnicka, čili studované oblasti. Okres Rakovník v dnešních hranicích totiž vznikl po územní reorganizaci státu až v roce 1960.[3]

     Základním územím, na kterém byly hledány obce vykazující pravidelný půdorys, se stal Rakovnický kraj, tak jak je vymezen na vojenských mapách z konce 19. století.  Jak se ukázalo, pod tehdejší Rakovnický kraj patřily dnešní okresy Rakovník, Kladno, Beroun, Louny a Plzeň - sever.

     K početné skupině pravidelných půdorysů obcí, nacházejících se na tomto území, byla ještě pro úplnost přidána skupina menší, upozorňující na obce s pravidelným půdorysem. Sice  se dnes nacházejí v hranicích okresu Rakovník, ale podle vojenského mapování spadaly do Žateckého kraje.

 

B.2.2   Rozdělení vesnic s pravidelnou návsí do skupin dle tvaru návsi

     Na základě studia map II. vojenského mapování byly vybrány obce vykazující pravidelnou urbanistickou strukturu. Bez ohledu na to, zda šlo o typ návesní s podlouhlou obdélnou návsí, či návsí čtvercovou nebo oválnou, nebo o vsi ulicové. Prvotním kritériem byla jistá pravidelnost v půdoryse, která by mohla být znakem lokačního záměru zrcadlícího se v urbanistické struktuře.

    Předem vybrané půdorysy byly podrobněji studovány na mapách stabilního katastru, jakožto nejstarším přesném mapovém podkladu. Samozřejmě, že mezi předpokládaným vysazením obce ve 14. století a pořízením mapového podkladu v polovině století 19. uplynulo více než pět set let. Ale právě v tomto bodě je nutné si uvědomit konzervativnost a stabilnost feudálního systému na českém venkově, který pevně zakořenil  v době vrcholného středověku a který začínal být přežitým právě až v období 19. století. Proto lze - alespoň ve většině případů - z map stabilního katastru vyčíst vrcholně středověké urbanistické struktury.

     Celkem bylo vybráno  85 obcí vykazujících pravidelnost ve své urbanistické struktuře.  Jejich základní popis je uveden v příloze 1. 

     Při podrobnějším porovnávání vybrané skupiny se začaly objevovat, jak se dalo čekat, jisté podobnosti v půdorysech. Na jejich základě lze obce na Rakovnicku rozdělit do tří základních skupin podle tvaru a velikosti návesního prostoru (podrobněji viz obrazová příloha):

1.    Obce s oválnou návsí   

     (Černochov, Drahouš, Lubná, Tlestky, Žďár)

2.    Obce se širokou obdélnou návsí či náměstím

(Družec, Jesenice, Kosobody, Přílepy, Nové Strašecí, Slaný, Smolnice,    Šlapanice).  Z  této skupiny se vymykají další tři podskupiny:

2.1.     Obce s přibližně čtvercovým centrálním prostorem

(Dolín, Honice, Kamenné Žehrovice, Kyšice, Velvary, Šanov, Vrbice)

2.2.     Obce s poměrem stran centrálního prostoru přibližně 3:2

(Kladno, Tmáň, Rousínov, Kolešov)

2.3.     Obce s poměrem stran centrálního prostoru přibližně 2:1

(Domoušice, Chotěšov, Lhota, Otěvěky, Třebíz, Tuchlovice)

3.    Obce s úzkou protáhlou obdélnou návsí či náměstím

3.1.     Malé s delší stranou přibližně do 190 m

(Čelechovice, Chlum, Lhotka u Berouna, Modřejovice)

3.2.     Větší s delší stranou od 190 m do 400 m

(Donín, Drahelčice - dnes součást Rudné, Dřínov, Dušníky, Hostouň, Chrášťany, Kačice, Krakov, Krupá, Ledce, Lhota pod Džbánem, Lišany, Malinová, Skupá, Smečno, Šípy, Železná, Žilina)

3.3.     Velké s delší stranou nad 400 m

(Čistá, Kožlany, Rynholec, Bratronice, Chyňava, Pavlíkov, Lužná, Nesuchyně, Břežany, Kněževes, Hředle, Hudlice, Mutějovice, Mšecké Žehrovice, Třtice, Řevničov, Rakovník)

       Z hlediska zatřídění jsou zajímavé Soseň a Velká Chmelištná. Jde o dvě sousední obce s obdélným návesním prostorem, který se pravděpodobně dalším vývojem obce deformoval do jakéhosi  zatočení.

 

    V uvedeném třídění není rozlišeno, zda jde o městskou či venkovskou centrální strukturu. Základním kritériem byla její pravidelnost. Proto se může stát, že i v následujícím textu budu mluvit o náměstí jako o návsi. (Omluvou může být, že některá města byla založena jako vesnice, a svá městská privilegia získala až později, i fakt, že města s velkými náměstími mají z hlediska urbanistického blíže k vesnicím, než k vyspělým městům.[4])

     Kromě tvaru půdorysu lze porovnávat i další základní charakteristiky sídel, čitelné přímo z map. Jednou z nich je orientace delší strany centrálního prostoru vůči světovým stranám. Z hlediska dnešních urbanistických zvyklostí je překvapivé, že ve 40% zkoumaných sídel je delší strana návsi orientována ve směru V - Z. Parcely jsou  orientovány buď na jih, nebo nevýhodně na sever. Příznivější je pootočení osy delší strany návsi ve směru JZ - SV, což lze vyčíst u 17% zkoumaných obcí, či na SZ - JV, jak dokládá 22% z  85 vybraných obcí. Z hlediska oslunění parcel nejvýhodnější orientaci delší strany návesního útvaru ve směru S - J vykazuje jen 21% zkoumaných obcí.

  Je tedy nasnadě, že morfologie terénu byla nadřazeným kritériem při vytyčování půdorysu sídla. Rovněž zdroj vody patří k základním podmínkám existence vesnic, a přesto se setkáváme s případy, kdy jsou zakládány poměrně daleko od vodního zdroje. Stávalo se tak především ke konci kolonizační éry, kdy  již na ně nezbyly kvalitní lokality. Na Rakovnicku se samozřejmě preferovalo, aby vodní zdroj byl přímo na návsi: je tomu tak v 76% vybraných obcí, 5% obcí má vodní zdroj mimo náves, ale stále relativně dostupný. Poměrně vysoké množství vesnic (19%) zůstává bez vodního zdroje na návsi nebo v její blízkosti. Právě absence zdroje vody v centrální části obce nebo její blízkosti by mohla ukazovat na pozdější založení, která doplňovala stávající sídelní strukturu i za cenu nepříliš optimálních podmínek pro nově příchozí osadníky. Takovým případem byla třeba i zaniklá Svídna u Slaného, kde právě nedostatek vody vedl k postupnému opuštění vesnice.

     Další zajímavé srovnání  nabízí existence a poloha kostela na návsi. Samozřejmě, že z mapy stabilního katastru nelze s jistotou určit, zda je kostel  původu vrcholně středověkého, nebo mladšího, a tedy do urbanistické struktury sídla později implantovaného. Přesto  může poloha kostela leccos napovědět. Jak  upozorňoval Vladislav Razím ve svém článku K počátkům města Rakovníka[5], poloha kostela vůči návsi může poukazovat na to, zda sídlo nemělo předlokační původ. Pro lokační vesnice je totiž typické umístění kostela volně uvnitř návsi, přičemž o současném vzniku kostela a vesnice může napovídat i patrocinium (např. Lužná - Barbora, Pavlíkov - Kateřina, Kněževes - Filip a Jakub, Hředle - Všech svatých, atd.). Naopak, pokud kostel stojí stranou návsi lokační vesnice, dá se předpokládat, ne - li přímo dokázat, její předlokační původ. Z vybrané skupiny 85 pravidelných  půdorysů má 52% obcí kostel, z čehož je 66%  umístěno přímo v prostoru návsi a 44% stranou návsi, nebo mimo pravidelně zakládanou část.  Zjednodušeně platí, že u 18% vybraných obcí na Rakovnicku možno předpokládat pravděpodobný předlokační původ.

     Z písemných pramenů se dá vyčíst, kdy již ta která obec existovala[6]. Nelze ale v žádném případě předpokládat, že se letopočet dokládající existenci sídla shoduje  s letopočtem, kdy mu byla dána pravidelná urbanistická struktura. Nacházíme se ve staré sídelní oblasti, a proto předlokační původ některých vesnic není nikterak překvapující. První písemné zmínky pocházející ze 12. století se váží k původní slovanské vesnici, a nikoli k sídlu vzniklému kolonizační činností. O to cennější jsou ty zprávy, které dokládají vysazení jednotlivých vesnic po právu zákupním. Bohužel, ne u všech sídel se listiny k jejich vysazení dochovaly, a tak rok emfyteutického vysazení vesnice známe jen u 25% sídel z vybrané skupiny. Přesto tyto letopočty mohou velmi dobře dokumentovat kolonizační aktivity na Rakovnicku. Nejstarší doložené založení pochází z roku 1283, kdy jsou na příkaz krále Václava vysazeny Honice. Jak se zdá, velká vlna emfyteutického zakládání vesnic se zvedá za vlády krále Jana Lucemburského: roku 1313 je doloženo vysazení jednoho sídla, roku 1315 pak tři, 1318 jedno, 1319 jedno, 1320 dvě, 1325 šest a 1330 jedno. Další tři datované lokace pochází až z roku 1341. Celkem bylo doloženo vysazení 5 vesnic kolem poloviny 14. století. Zdá se tedy, že většina pravidelné urbanistické struktury vyskytující se na Rakovnicku, tak jak je čitelná z map stabilního katastru, pochází ze 14. století.

      Pokud mluvíme o pravidelnosti urbanistické struktury, nejde jen o pravidelnost v centrální části, tedy návsi či náměstí, nebo o jasné a pravidelné vymezení vnějšího obvodu, ale především o pravidelnost parcelace. Bez pravidelně rozměřených parcel si lze jen těžko představit, jak by bylo možné dosáhnout celkové pravidelné struktury sídla podle předem připraveného schématu. Proto také vybraná skupina obcí ve vysokém procentuálním zastoupení 85% vykazuje pravidelnou parcelaci, z toho 64% sídel má parcelaci zcela pravidelnou a zbývajících 36% alespoň částečnou pravidelnost.

     Další zajímavostí čitelnou přímo z map je vymezení vnějšího obvodu sídla polní cestou s pravděpodobným oplocením, případně v kombinaci s vodotečí. Toto vymezení obvodu mělo zřejmě funkci obrannou a dá se vyčíst u 55% vybraných vesnic na Rakovnicku, z nichž u 66% je vymezení vnějšího obvodu sídla čitelné alespoň částečně a u zbývajících 34% zcela jasně.

      U některých urbanistických struktur, konkrétně u 16,5%, se objevují i kolmé cesty na základní osu založení. Jako by šlo o náznak principu carda a decumana, známého již z dob římských. Není jistě náhodou, že kolmé cesty se objevují v 78,5% právě u největších urbanistických lokačních počinů, tedy u vesnic s dlouhou obdélnou návsí, jejíž délka přesahuje 300 m.

     Co se průměrných délek návsí týče, lze je specifikovat právě podle výše uvedeného dělení obcí na základě tvaru jejich návesního prostoru. Vesnice s oválnou návsí mají v průměru delší osu návsi - 170 m. U čtvercového centrálního útvaru dosahují jednotlivé strany průměrně 140 m. Široká obdélná náves pak v průměru délky delší strany kolem 165 m. U založení s úzkou protáhlou návsí musíme odlišit tři základní velikostní kategorie. Zatímco vesnice malé mají delší stranu návsi kolem 140 m, větší již vykazují v průměru dvojnásobné délky, tedy 280 m, a ty největší zhruba pětinásobek - 680 m. Šířky návsí pak poměrně kolísají a dosahují hodnot přibližně od 30 do 200 m. Za jakousi průměrnou hodnotu je možné pokládat šířku návsi okolo 100 m.

       Vybrané obce se nacházejí v nadmořské výšce od 170 do 600 m n.m, s průměrnými ročními srážkami kolem 600 mm a s průměrnou roční teplotou mezi 7 - 9°C. [7]  Podrobnější charakteristiky jednotlivých obcí jsou uvedeny v příloze 4a,b.

 

B.3.   Přesné vymezení zkoumané skupiny obcí

     Podrobným studiem map II. vojenského mapování a map stabilního katastru se podařilo získat reprezentativní vzorek obcí vykazujících pravidelnost ve své struktuře, a tím zvyšujících pravděpodobnost faktu, že byly alespoň částečně dílem vrcholně středověké kolonizační éry. Předpoklad vrcholně středověkého původu je nutné ověřit na základě písemných pramenů.

    Razímovy naznačené skupiny vesnic se stejnými znaky ve svém půdoryse  tak byly  systematicky doplněny a rozšířeny. Jak se od samého počátku zdálo zřejmé, a pozdější porovnání to jen potvrdila, asi nejzajímavější skupinou jsou vesnice s dlouhou úzkou, protáhlou návsí, která svým tvarem připomíná rakovnické náměstí, a velkorysostí svých rozměrů je dokonce i předčí. I svou urbanistickou strukturou a pravidelností jaksi převyšují založení méně velkorysá. Každopádně jde o urbanistické akce velice vyspělé, v jejichž půdoryse lze velmi dobře číst některé zákonitosti, které si žádala vrcholně středověká lokační urbanistická typologie.

    Připomínám, že Razím do této skupiny řadil především Lužnou, Pavlíkov, Kněževes, Nesuchyni, Hředle, Řevničov a Třtice, tedy obce velmi blízko samotného Rakovníka, a jejichž podobnost s rakovnickým náměstím je nasnadě. Na podobnou urbanistickou strukturu, ale bez přímé souvislosti se samotným Rakovníkem, upozorňoval u Břežan, Mutějovic, Mšeckých Žehrovic, Hudlic, Chýňavy a  Bratronic. Dovolím si danou skupinu pro úplnost doplnit o Čistou, Kožlany a Rynholec.

     Tím se  podařilo vybrat skupinu 17 obcí na Rakovnicku s podobnou urbanistickou strukturou, která se stala předmětem podrobnějšího zkoumání především z hlediska uplatnění možného modulového systému v jejich půdoryse a na základě porovnávání předem stanovených kritérií.

     Pro odlišení této specifické skupiny od ostatních popsaných struktur, podněcujících velikostí základních rozměrů,  se nabízí zavést pracovní označení „Velkorysé návsi na Rakovnicku".

 

[1] Razím Vladislav: K počátkům města Rakovníka. K problematice středověkého urbanismu ve středních Čechách, Památky středních Čech 7/3, 1993, str. 9 - 23.

[2] Razím Vladislav: K počátkům města Rakovníka. K problematice středověkého urbanismu ve středních Čechách, Památky středních Čech 7/3, 1993, str. 13, 14, … 18.

[3]  Švarc František: Rakovnicko na přelomu 19. a 20. století, Věstník, Musejní spolek, Rakovník, ročník 39, 2001, str. 27.

[4] „…města s relativně velkými náměstími mají z hlediska ryze urbanistického, ale také společensko-ekonomického, blíže k vesnicím, než k vyspělým městům se všemi jejich charakteristickými funkcemi." 

Razím Vladislav: K počátkům města Rakovníka - K problematice středověkého vesnického urbanismu ve středních Čechách, Památky středních Čech 7/3, 1993, str. 19.

[5] Razím Vladislav: K počátkům města Rakovníka. K problematice středověkého urbanismu ve středních Čechách, Památky středních Čech 7/3, 1993, str. 14 - 17.

[6] Kočka Václav: Dějiny politického okresu Kralovického, Nákladem Kralovického okresu, 1930.

   Kočka Václav: Dějiny Rakovnicka, Vydal Musejní spolek královského města Rakovníka a

   politického okresu Rakovnického, Rakovník, 1936.

   Profous Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Díl I - IV,

   Česká akademie věd a umění, 1949.

   Šimák J.V.: Pronikání Němců do Čech kolonizací ve 13. a 14. století, Vydal Jan Laichter

   v Praze, 1938.

[7] Kolektiv autorů: Rajonizace zemědělské výroby v ČSSR, II. díl, Ústav pro vědeckou soustavu hospodaření v Praze, Vydalo ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze, 1963.

 

24.02.2013 00:03:26
azp.peskova
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one