Zuzana Pešková
doc. Ing. arch. Ing. Ph.D.

katedra architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze
Mojzis.jpg
Stránky nabízí pohled architekta-urbanisty na středověké zakládání vesnic, proměnu našich sídel a možnosti hodnocení a ochrany historických jader obcí bez památkové ochrany v běžné urbanistické praxi.

Website has to offer view of architect-urban planner to issues of the High Middle Ages villages founding, the transformation of Czech settlements, and the evaluation and protection of historical core seat without monument protection in everyday urban practice.

1|Retrospektivní hledání vyměřovacích soustav

     Studium lokačního urbanismu je mutidisciplinární problematikou. Těžiště mé práce se soustředí na porovnání mapových podkladů a hledání opakujících se principů používaných při vysazování sídla. Při prezentování výsledků takovéto práce se nelze ubránit krátkým historickým úvodům, které většinou obecně shrnují současný zjištěný stav sledovaných jevů, ale v žádném případě si nedělají ambice na hledání širších historických souvislostí, které mi ani profesně nepřísluší. Do studování lokační problematiky se snažím vnést pohled současného projektanta, který hledá způsob práce svých předchůdců. Právě díky vlastní paralelní projekční praxi v oboru architektury a urbanismu se mohu podívat na svět vrcholně středověkého vysazování vesnic z jiného úhlu než představitelé ostatních vědních disciplín. Jsem přesvědčena, že jedině složením jednotlivých pohledů dílčích specialistů lze sestavit co nejvěrnější obraz středověkého světa a lépe tak chápat jeho zákonitosti. Neboť to byli právě středověcí lokátoři a jejich pomocníci, kteří vtiskli dominantní rysy do tváře většiny našich sídel.

     Přestože se s odkazem středověkého lokačního urbanismu setkáváme v Čechách a na Moravě téměř v každém sídle, je tomuto tématu u nás věnovaná jen malá a nesoustavná pozornost.       

     Při porovnávání půdorysů vybrané skupiny vesnic na Rakovnicku v rámci mé dizertační práce[1] se ustálila následující metoda řešení, která byla aplikována i při studiu dalších vesnických půdorysů.   

     Vybrané půdorysy jsou systematicky zkoumány a porovnávány na podkladě císařských otisků map stabilního katastru a na základě předem stanoveného souboru kritérií, která se dají rozdělit do dvou skupin. Tu první tvoří šířka parcely, hloubka parcely, šířka návsi a délka návsi. Tedy hodnoty, které je možné odměřit z mapy a které budou nutně zatíženy jistou měřičskou chybou. Druhou skupinu tvoří kritéria, která nejsou závislá na odměřování z mapy: poloha vůči světovým stranám, dostupnost zdroje pitné vody, existence a poloha kostela ve vesnici.

     Na základě hodnot odměřených z map stabilního katastru se stanoví základní hodnota, která se v půdoryse sídla opakuje. Prostým opakováním této základní hodnoty v půdoryse sídla lze ověřit užití modulového systému. Takto vzniklé schéma označuji jako „ideální zakládací schéma", protože vychází z prvotního zjednodušení, pomíjejícího faktor sociální diferenciace obyvatel, který se projevil především v rozdílné velikosti parcel. Na základě těchto schémat je možné porovnávat především vzájemné vztahy jednotlivých kritérií (odměřitelných z map) a stanoveného modulového schématu. Pokus o vyrovnání se s problematikou sociální diferenciace obyvatel představují „schémata pravděpodobná". U vesnic se známým počtem lánů lze rekonstruovat na základě znalosti odhaleného modulového systému i „schéma reálné", které se nejvíce přibližuje pravděpodobné podobě sídla v době svého vysazení.

     Možné pochybnosti o skutečném stáří nalezených modulových systémů byly vyvráceny díky studiu map destrukcí některých zaniklých středověkých vesnic.[2] Důležitou roli hrají i dochované archivní informace o daném sídle.

     Jednotlivé délkové hodnoty jsou odečítány z map stabilního katastru, případně z map destrukcí. Proto jsou již od prvopočátku zatíženy jistou měřičskou chybou (odhadována na plus mínus jeden metr)[3], která znemožňuje přesnější určení v tehdy užívaných mírách. Svou roli zde hraje i velká nejednotnost soustavy měr a vah v době vrcholného středověku[4]. Přesto však byly jednotlivé hodnoty odečtené z map převáděny (spíše orientačně) na české lokty (1 loket = 0,5927metru)[5]. Tímto přepočtem se přece jen daří více se přiblížit středověké realitě. Na jeho základě jsou odečtené hodnoty porovnávané s dalšími nadřazenými jednotkami používanými ve středověku, především s provazci.

     Výsledkem práce jsou pak sumarizační tabulky a soubory map včetně možných vyměřovacích schémat. Standardně obsahují mapu stabilního katastru (případně mapu destrukcí u zaniklých a archeologicky zmapovaných lokalit) s vyznačenými šířkami parcelních pruhů ve zvolené jednotce (metry nebo lokty) a stanoveným základním modulem, resp. jeho násobky. Mapu stabilního katastru s promítnutým možným vyměřovacím schématem a samotné extrahované vyměřovací schéma.


[1] Pešková, Z.: Velkorysé návsi na Rakovnicku - Identifikace vyměřovacích soustav. [Doktorská práce (Ph.D.)]. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, 2007. 134 s.

[2] Škabrada, J. - Pešková, Z.: K možnostem identifikace středověkého vyměřování vesnic v českých zemích. Dějiny věd a techniky. 2006, roč. 39, č. 3, s. 163-178. ISSN 0300-4414.

[3] Tato chyba vzniká spolupůsobením hned několika faktorů. Především jde o přesnost, s jakou byly jednotlivé půdorysy vytyčovány při svém založení, přesnost, s jakou byly pořizovány a kresleny mapy stabilního katastru, a přesnost, s jakou je možné za použití obyčejného pravítka jednotlivé hodnoty zpět z map odečíst.

[4] Hofmann, G.: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy: Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum v Sušici, 1984.

Gustav Hofmann uvádí ve svém přehledu používaných měr a vah na tři desítky různě dlouhých, převážně místně pojmenovaných loktů.

 

[5] Tamtéž.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one